Ctvrtek 31.07.

Rano jsme s Kapym vstavali brzo, abychom to stihli na desatou do hotelu. Kapy mi pomahal s vecma, protoze budu mit v hotelu i ubytovani. Check-in trval asi 2 hodiny, musela jsem projit a podepsat stoh papiru, provedli nas po hotelu a nakonec jsem se ubytovala. Bydlim na pokoji se dvema kanadankama, Naomi je z Britske Kolumbie a pracuje v pradelne, Christine je z Quebecku a dela servirku v hotelove restauraci. Zatim jsem nedostala rozpis sluzeb, takze jsem jela do mesta za Kapym, Mirou a Evzou, kteri zatim byli v jobcentru. Koupila jsem si boty i silonky a take jsme nakoupili a poslali pohledy domu, tak jsem moc zvedava, kdy / jestli prijdou. Hotel je na kopci docela daleko od mesta, skoro hodinu pesku. Kazdou pulhodinu jezdi autobus, ktery maji zamestnanci zdarma. Krome toho mam zdarma lanovku na kopec nad nami, jedno teple jidlo denne, a za 30 $ mesicne pristup do hoteloveho bazenu, sauny, fitka, na squash... Mirovi odpoledne prisla zprava, ze ho take berou do hotelu do pradelny, ma nastoupit v utery. Tak doufam, ze vezmou i Kapyho a Evzu. Vecer jsem v hotelu vyprala, koukaly jsme s holkama na televizi a celkem brzo jsem usnula.

Streda 30.07.

Dnes jsme opet vyrazili do Banffu. Mirek a Evza meli iterview v hotelu a krome toho jsme se chteli jit nekam vykoupat: kdyz bude hezky, tak na Cascade Lake, kde uz jsme byli minuly tyden, kdyz bude osklive, tak se nalozime do termalnich lazni. Vyhraly to termalni lazne, protoze byla zima a krome toho jsou kousicek od hotelu Rimrock. Mirek z Evzou prisli z pohovoru s tim, ze se jim pani ozve. A protoze me se zatim neozvala, dosla jsem se ji take zeptat jak to vidi se mnou... Pry mam prijit za hodinu, ze se s nekym domluvi. Hodinu jsem se koupala v laznich a pak... bomba! vzali me!!! Nastupuju zitra v 10 rano. Mam si jeste koupit cerne uzavrene boty a cerne silonky, zbytek uniformy mi daji... V jobcentru jsme jeste zjistili, ze Mirek a Evza maji prijit zitra v 11 na dalsi pohovory to Rimrocku... Tak snad z toho neco bude.

Utery 29.07.

Zatim jsme zustali v Banffu, kde jsme navstivili jobcentrum. Klukum se ozvali, ze by je chteli na nejake natirani. Zamestnavatel je z Lake Luise, ale pry maji praci i v Banffu a Canmore. Chteli jsme mu zavolat, ale z jobcentra jdou jen mistni hovory. Lake Luise je z Canmore brany jako dalkovy hovor, ale z Banffu jako mistni, tak jsme zajeli do Banffu. Chlapek mel stejne zaznamnik, tak Mira s Evzou alespon volali do hotelu Rimrock, kam bych chtela jit jako recepcni. Maji domluvene interview na stredu. Vecer jsme se vratili do Canmore kvuli Timovi :-). Maji tady v jednech prostorach Tima Hortonse, kam chodime rano na koblihy a pobocku retezce Wendy`s, kam pro zmenu chodime na vecere. Po vece jsme jeste zustali a zahrali jsme si Bang. Uz jsme tu celkem znami. Krome nas jsou tu dalsi stamgasti, napriklad mistni policajti, ti jsou tu take kazde rano a vecer.

Pondeli 28.7.

Kvuli praci v Kanade si musime vyridit tzv. Social insurance number, proste nejake cislo zamestnance, ktere vlada eviduje kvuli danim, duchodovemu systemu a tak... V Banffu to nejde zaridit, tak jsme vyrazili do 20 km vzdaleneho Canmore. Protoze v Banffu neni Tim Hortons a v Canmore ano, zasli jsme si na krabici koblih. Byly skvele. Take jsme zasli do job centra, ktere eviduje stejne nabidky jako v Banffu. Kdyz jsme kontrolovali maily, prisel tam nejaky chlapek, ze potrebuje na dnesek 2 pracanty na 4 hodiny, nejaka manualni prace. Kluci tedy sli s nim a ja s Evzou jsme zasli do knihovny, takze jsem konecne doplnila blog.

Nedele 27.7.

Nedele ma byt dnem Pane a dnem odpocinku, tak jsme sli na msi a zbytek jsme stravili nalozeni v laznich s horkymi prameny. Stalo to kolem 7 dolaru na cely den. Puvodne jsme chteli jit na vylet, ale pocasi bylo hrozne promenlive, chvili na tricko a kratasy, pak slejvak, chvili dokonce padaly kroupy, tak jsme si rekli, ze horke prameny budou lepsi varianta. Voda mela 40 stupnu, tak se tam nedalo vydrzet moc dlouho a ani plavat, to se clovek hned strasne zpotil. Stridave jsme se bahnili v bazenku a opalovali venku na slunicku. Jedne holce horka voda asi neudelala moc dobre, zkolabovala a prijela pro ni zachranka, nam to ale delalo dobre moc.

Sobota 26.7.

Je vikend, v job centru je zavreno a tak jsme se vydali na vylet k jezeru Minnewanka. Toto jezero je dlouhe asi 24 km a kolem nej vede turisticka cesta. Napred jsme se zdesili, kdyz jsme videli ty davy turistu, hlavne Japoncu, ale rekli jsme si, ze jich urcite vetsina po prvnim kilometru odpadne a vyrazili jsme. Spletli jsme se. Odpadli uz po 200 metrech.

Patek 25.7.

Tak jak se zda, Mirovi a Evze nepomohlo ani to, ze jeli vice na zapad a posunuli se o dalsi dve casova pasma [Banff je tedy 8 hodin pozadu za Ceskou republikou]. I tady spali jako dva medvedi a kdyz jsme v poledne prisli z job centra, teprve vylezali ze stanu. Sli s nami na obed, tedy respektive do supermarketu koupit si teple pecene kure a americke brambory a pak ke stolku do parku si celou dobrutku snist.
Odpoledne jsem mela pohovor v jednom hotelu, kde bych chtela pracovat jako recepci. Libilo by se mi tu vice nez v tom obchode, je i o trochu lepsi plat, ale konecne slovo reknou nejdrive v utery. Trochu zariskuji a praci v obchode zatim nevezmu. Vecer jsme se sli vykoupat do blizkeho jezera. Voda nebyla nejteplejsi, slo to, ale vsichni pritomni Japonci na nas koukali jako na blazny, ze jsme tam vubec vlezli.

Ctvrtek 24.7.

I dnes jsme si hledali praci. Stravili jsme opet dost hodin v job centru, posilali jsme maily a tak... Take jsem si davala zivotopis do nekterych obchodu, kde hledaji pracovni silu. V jednom o me meli zajem, mam si to rozmyslet a dat vedet, jestli tam chci. Bylo by to s ubytovanim za 10$ za hodinu, coz je skoro minimum co se tady tak nabizi.

Vecer dorazil Mirek s Evzou, kteri cestou pres Kanadu byli na mensich vyletech - na ostrove v jezere Superior a u nejakych vodopadu. Mirek mel ve stredu narozeniny, tak jsme mu misto dortu koupili nejakou babovku plnenou pudingovym kremem a vecer jsme to oslavili.

Streda 23.7.

Dnesek byl ve znameni hledani prace. Ve meste je Job Resource Centre, ktere pomaha lidem najit si praci. Po zaregistrovani muzeme zdarma pouzivat internet, ale vsechno co na nem delame se musi tykat hledani prace. Prosli jsme si nabidky a zacli jsme rozesilat maily se zivotopisy.

Vecer jsme zasli do informacniho centra na film zdarma, tykal se podchodu pro zver pod dalnici, ale nebyl moc zajimavy.

Utery 22.7.

Na mape Kanady jsme koukali, ze nas kamionak bude z Calgary pokracovat pres Skaliste hory a pres mesto Banff, ktere se nachazi ve stejnojmenem narodnim parku. Vzpomela jsem si, ze jsme se na gymplu o tomto narodnim parku ucili, tak jsme se domluvili, ze se nechame svezt tam a uvidime, jestli by se tam dala sehnat nejaka prace.

Banff je mestecko s asi 7800 obyvateli. Obklopuji ho hory, lesy a nadherne modra pruzracna reka. Je to turisticke centrum [i kdyz na nas vkus trochu moc turisticke] a na kazdem rohu visi nabidka prace. Rozhodli jsme se, ze tady zkusime stesti. Vecer jsme sli na msi, protoze jsme se nedostali v nedeli. Farar byl Ital a dovolil nam postavit si stan za kostelem. Ubytovani je v Banffu strasne drahe.

Pondeli 21.7.

Tak jsme dorazili do Reginy. Dosli jsme si na "obed" do McDonalda, protoze zrovna pobliz nebylo nic normalniho, kde bychom se mohli levne najist. V Kanade jsou rozsirene retezce, ktere zname z Cech, jako KFC a McDonalds, ale navic je tu jeste jeden typicky kanadsky, ktery se jmenuje Tim Hortons po jednom kanadskem hokejistovi. Najdeme ho pri dalnicich a temer v kazdem mestecku, prodavaji tam hlavne kafe a vyborne koblihy [donuts]. Kdyz se jde ve vice lidech, je nejlevnejsi koupit si jich krabici po dvanacti. Moje oblibene jsou s polevou z javoroveho sirupu.

Kdyz jsme se najedli, nasli jsme dalsiho kamionaka, ktery byl ochotny svezt nas az do Calgary. Pomoc s vykladanim kamionu nepotreboval, protoze pak pokracoval az do Vancouveru na pobrezi Ticheho oceanu. Jeho kamion byl stejny typ jako ten, kterym jsme jeli predtim, ale uz ho nemel tak pekne utulny a zabydleny. Na druhou stranu o dost min kouril.

Nedele 20.7.

Dneska to vypadalo napinave. Kdyz nas ridic zastavil v jednom meste na prestavku, ze si dame neco k jidlu a on si dojde vyprat, ztratil klic, kterym mel zablokovanou ridici paku proti zlodejum. Nastesti ho po dlouhem hledani nasel nekde na poli. Vecer jsme mu pomahali vylozit kamion v nejake pekarne, vezl balene sladke pecivo. V pekarne jsme dostali vyborny rozinkovy chleb se skorici, trochu podobny nasi vanocce.

Sobota 19.7.

Tak jsme si nasli prvni praci - nebo spis ona si nasla nas. Domluvili jsme se s jednim kamionakem, ze me a Kapyho sveze do Reginy v provincii Saskachevan a my mu za to cestou ve Winipegu v provincii Manitoba pomuzeme vylozit kamion. Jizda kamionem byla celkem fajn, clovek tam mel prostor, mohl se protahnout a nas kamionak to tam mel jako v pokojicku - mekky modry koberecek, dokonce jsme se tam museli zouvat a on ridil v papucich. Jedina nevyhoda byla, ze strasne kouril. Cesta pres Ontarijske lesy byla nekonecna, ale pekna, hlavne kdyz se jednou za cas objevilo nejake jezirko nebo skaly. V kamionu byly i palandy, tak jsme s Kamyp mohli prespat na te horni.

Patek 18.7.

V Torontu bylo moc pekne, vsichni se o nas hrozne moc starali a hyckali nas, ale je cas postavit se na vlastni nohy. Vsichni nam rikaji, ze nejkrasnejsi z cele Kanady jsou Skaliste hory, tak kdyz uz v te Kanade jsme, zkusime se tam podivat a nekde pobliz si najit praci, abychom mohli jezdit na vylety do hor.

Ctvrtek 17.7.2008

Rano nas Martin z farnosti sv. Vaclava svezl do Burlingtonu, kde bydli pan profesor Svoboda, ktereho jsme jeli navstivit. Pan Svoboda se znal z Danci dedeckem, za komunismu spolu byli ve vezeni a pote si psali az do dedeckovz smrti. Na navstevu jsme za nim jeli vsichni, i s Mirou a Evzou. Pan Svoboda nas velmi mile privital a pohostil nas hovezi polevkou, kterou sam uvaril. Potom nam povidal spoustu zajimavych veci o tom, jak v roce 1968 emigroval do Kanady, jak se o ne v Kanade vlada starala, ze jim ze zacatku byli ochotni platit za ubytovani. Pan Svoboda uz doma v Brne chtel studovat biologii, ale z politickych duvodu nemohl studovat oficialne, i kdyz ho nechali chodit na prednasky a zkousky. V Kanade dostaval statni podporu, aby mohl studovat. Uznali mu hodne neoficialich zkousek z Brna a uz za rok byl bakalarem. Behem studia zacal jezdit delat vyzkumy za polarni kruh a nez dostudoval dokotrat, uz mel jiste misto profesora na univerzite.

S bolesti nam take vypravel, jak mu o Vanocich 2004 nahle zemrel syn Andrew na zastavu srdce, kdyz telefonoval sve divce do Parize. Andrew byl nadejny hudebni skladatel a bylo mu pouhych 27 let. Blizsi informace o nem jsou na strance http://andrewsvoboda.com/ .

Pan Svoboda nas take vzal na vylet na mensi vodopady v okoli Burlingtonu a vecer jsme se setkal;i i s jeho zenou ktera pochazi z Hong Kongu

Středa 16.7.2008

Spíše odpočinkový den, šli jsme se projít do města a něco zařizovat. Moc se nám líbilo v parku hned vedle fary, kde lidé bydlící v okolí postavili pec na pizzu a třikrát týdně se tam scházejí, za 2,5 $ si koupí těsto a ingredience a pečou si společně pizzy, každý podle své chuti. Kromě toho tam mají několik míst na táboráky, různá hříště, cachtací bazének pro děti a každou chvíli tam dělají nějakou akci. Dokonce vydávají specilální zpravodaj o dění v parku.

Úterý 15.7.2008

Pan Matějovič nás vzal na výlet na Niagarské vodopády. Bylo to moc krásné. Cestou jsme se stavili ve výrobně vína a ve vinných sklepech na prohlídku s ochutnávkami. Nejvíc nám chutnalo slaďoučké ledové víno, které se dělá z hroznů, které předtím přešly mrazem a sklízejí se až v lednu. Další zastávka byla motýlí farma, byl to takový obrovský skleník kde byli tisíce motýlu a my chodili mezi nima. Niagarské vodopády jsou nádherné. Měli jsme krásné teplé počasí a vodní tříšť, která se vznášela i na chodníku nad vodopády, byla krásně osvěžující. Na turistické lodi jsme pluli k vodopádům a viděli jsme je tak i zespoda.

Večer jsme byli opět pozváni k Italovi Gianimu, tentokrát na skvělé špagety.

Pondělí 14.7.2008

Když se Evža a Míra konečně vyspali J vyrazili jsme do města. Navštívili jsme hrad Casa Loma, který postavil na počátku 20. století Sir Henry Mill Pellatt, muž, který jako první postavil vodní elektrárnu na Niagaře a elektrifikoval Toronto. Brzy poté si ovšem nějaký politik vymyslel, že by elektřina měla být pro všechny zadarmo stejně jako vzduch a pan Pellatt kvůli tomu zkrachoval. Zadlužil se, musel se vystěhovat a ještě za svého života se dočkal toho, jak se hrad zpřístupnil turistům. Poté jsme se zastavili v našem oblíbeném pivovaru a pokračovali jsme na CN tower. Tentokrát bylo hezké počasí, tak jsme vyjeli až nahoru. Výhled byl nádherný, dohlédli jsme až na druhou stranu jezera do USA. Věž má v jednom místě prosklenou podlahu, a i když to sklo je hodně silné a unese minimálně stejně jako beton, většina lidí na něj vstupovala s viditelnou nedůvěrou.

Neděle 13.7.2008

Ráno jsme šli s Kapym na mši, český kostel byl docela plný. Po mši jsme si všichni koupili lístek na farní oběd, kdy se mimo jiné slavily narozeniny pana faráře. Seznámili jsme se s panem Matějovičem z Klatov, který emigroval do Kanady v roce 1951. Zjistili jsme, že pan Matějovič stejně jako pan farář znají pana Kopáčka z Horažďovic. Otec Libor vzpomínal, jak když přiletěl do Čech, čekal ho na letišti pan Kopáček ve skautském kroji a zuřivě fotil. Po obědě nás pan Matějovič pozval k sobě domů. Bydli ve 27. patře, takže má nádherný výhled na jezero Ontario. Také nás vzal do krásného parku, na plážičku u jezera a na návštěvu ke svému kamarádovi, Italovi Gianimu, který strašně rád a dobře vaří, jako správný Ital má plnou zahrádku bazalky a rajčat. Také pečuje o svého psíka, který prý má více oblečení než jeho pán, spí v pyžamu, chodí k zubaři, kadeřníkovi a psychologovi.

Sobota 12.7.2008

Oproti ostatním jsem se vzbudila hodně brzo, asi v půl sedmé. S knížkou v ruce jsme se snažila přečkat čas než se vzbudí i ostatní. Zdá se, že se Míra a Evža, kteří jsou v Kanadě už od 29.6. přeorientovali na místní čas až moc, vzbouzí se až kolem desáté ;-). Po snídani jsme vyrazili do města, pro změnu pěšky. Mají docela drahé metro a navíc nebydlíme zas tak daleko, aby se nedalo dojít. Prohlédli jsme torontskou universitu, procházeli jsme čínskou a italskou čtvrtí, mezi mrakodrapy a na břehu jezera Ontario, které vypadá jako moře, jen má sladkou vodu. Dominantou Toronta je věž CN tower, která se svými více než 500m byla donedávna nejvyšší stavbou na světě. Hned u ní je pivovar, kam jsme šli zadarmo na ochutnávku i na prohlídku. Četli jsme také příběh tohoto pivovaru, jak tři Kanaďani přišli o práci a tak se u táboráku rozhodli, že založí pivovar s nejlepším kanadským pivem. Jak řekli, tak udělali, zavolali sládka z Čech a plán se jim vydařil. Hned vedle věže a pivovaru stojí velká hala na baseball, jeden z nejoblíbenějších kanadských sportů (asi vedle hokeje). Baseballový zápas trvá asi 3 hodiny, takže je i na fanoušky moc dlouhý, proto se prý v průběh zápasu odehrávají různé soutěže pro fanoušky. Když jsme se vydali na cestu k domovu, zrovna zápas skončil a vyřítil se strašný dav. Koupili jsme si tedy hotdog a čekali jsme, až se dav přežene. Když si člověk v Torontu koupí hotdog, může si ho přímo u stánku vylepšit nejrůznějšími ingrediencemi - cibule, papriky, okurky, olivy, různé druhy hořčic a kečupů… Tato vymoženost se nám celkem líbila, akorát Míra si to omylem polil nějakou hrozně pálivou hořticí ;-).

Pátek 11.7.2008

Ráno jsme se vzbudili za svítání, protože jsme ještě nebyli zvyklí na místní čas. V Montrealu je o 6 hodin méně než v Čechách. Po snídani nás Jitka s Kanaďanem odvezli na autobusové nádraží, kde jsme nasedli na bus do Toronta. Z okénka jsme zahlédli řeku svatého Vavřince, jinak cesta moc zajímavá nebyla. Krajina byla totální placka, takže jsme viděli hlavně pořád stejné stromy kolem dálnice.

V 16 hod jsme dorazili do Toronta a šli jsme na zastávku metra, kde jsme měli sraz s Mirkem a Evžou. Sice jsme měli každý na zádech plnou krosnu a vepředu malý batůžek, ale rozhodli jsme se, že na faru, kde máme být ubytováni, půjdeme pěšky. Cesta trvala s přestávkami skoro 2 hodiny. Ubytováni budeme první týden na faře české farnosti sv. Václava. Otec Švorcík nás uvítal a zavedl do krásného dvoupokojového bytečku. S Kapym jsme se osprchovali a šli jsme na mši.

Čtvrtek 10.7.2008

Odlétáme z Prahy do Montrealu s přestupem v Paříži. Do Paříže letíme s ČSA, z Paříže potom s Air France. V Paříži máme jen hodinu na přestup, a protože náš let měl zpoždění, dost jsme se báli, aby nám letadlo z Paříže neuletělo. Museli jsme přeběhnout půl letiště a minutu před plánovaným odletem jsme se dostali k letadlu. Zdá se ale, že na sebe lety čekaly, s úsměvem se nás ptali, jestli letíme z Prahy. Dost se nám ulevilo, když jsme seděli v letadle do Montrealu. V letadle nám servírovali samé dobrůtky, skoro jsme to ani nemohli všechno sníst. Protože jsme letěli stále na západ, bylo pořád světlo, i když už jsme měli na hodinkách (s českým časem) něco po půlnoci. Byl to nejdelší den v našem životě. ;-)

V Montrealu jsme bez problémů prošli všechny letištní kontroly a dostali jsme do pasu pracovní povolení. Na letišti nás vyzvedla Jitka se svým Kanadským přítelem a odvezli nás domů, kde jsme přespali.