Pátek 29.8.

Ráno jsme přestupovali v Paříži. Bylo úplně zataženo a mraky dost nízko, ale jakmile jsme vyletěli nad ně, byla to nádhera. Vycházející sluníčko jim dávalo krásné zlatavě-červené odstíny... V Praze nás kontrolovali na letišti, byli evidentně zklamaní, že nic nepašujeme, asi za to mají velké příplatky ;-) Na etišti na nás čekalo velké překvapení v podobě mé maminky, která měla volno, tak nás přijela vyzvednout na letiště... Z Kanady nám zbyly jen vzpomínky, spousta fotek, zážitků a jedna pixla kafe od Tima

Čtvrtek 28.8.

Chtěli jsme se trochu projít po Montrealu. Z letiště cesta trvala hodinu a půl, většinou nacpaným autobusem, navíc jsme táhli krosny, protože úschovna zavazadel na letišti byla opravdu šíleně drahá. Krosny jsme nakonec nechali na autobusáku v Montrealu, odkud jsme před dvěma měsíci odjížděli do Toronta.
Do Montrealu jsme přiletěli celkem hladoví, protože jsme v letadle dostali jen maličkou sušenku, proti které je naše tatranka obr. To poznamenalo naše první chvíle v Montrealu, celkem dlouho jsme nemohli najít nic rozumného, kde by se dalo koupit jídlo. Památky nám v tu chvíli byli celkem ukradené, nakonec jsme sedli na autobus a sjeli jsme do obchodního centra, kde měli nějaká rychlá občerstvení. Pak jsme zkusili památky znovu, už vypadaly o něco lépe ;-), ale asi jsme z Prahy a z hor moc zhýčkaní nebo jsme jen nenašli tu správnou část města... Historické centrum nás moc nenadchlo, řeka svatého Vavřince byla celkem fajn. "Horu" (nebo spíš kopec) Mont Royal, podle které získalo město své jméno, jsme nestihli, protože jsme se museli kodrcat zpátky na letiště. Cestou jsme narazili na ochutnávku japonského sushi, nebylo to špatné.

Čekání na autobus bylo celkem úmorné, bylo horko a navíc jsme pobíhali s krosnama sem tam, protože autobus staví ve špičce na jiné zastávce než mimo špičku, a to na zastávce celkem vzálené. Když jsme konečně našli tu správnou, pořád okolo nás jezdily prázdné autobusy, každé číslo třikrát, a nikdo od nich nenastupoval, všichni se chtěli mačkat s námi v buse na letiště...

Bylo krásné, když jsme se odavili, poslali krosny do letadla a zašli jsme si nakonec na kafe a javorové koblihy k Timovi. Moc jsme si na nich pochutnali, budou mi vážně v Čechách chybět. Alespoň jsme si s sebou koupili plechovku kafe, kterou nám pak na všech letištních kontrolách důkladně překontrolovali...

Let byl krásný, zase nám nosili spoustu lahůdek a nejkrásnější byl pohled z letadla na západ slunce nad Kanadou...

Neděle 24.8.

Sobota 23.8.

Pátek 22.8.

Středa 27.8.

Ráno jsme si sbalili stan a šli na nádraží čekat na autobus. Bavili jsme se s Izraelkou, která procestovala Kanadu podobně jako my od Montrealu a Toronta, právě čekala na autobus do Vancouveru. Kanada se jí prý líbí, ale je tu na ni moc zima. No, není divu, asi je to celkem rozdíl oproti Izraeli. Do Calgary jsme jeli se společností Grayhound, (chrt, doslova šedý pes), autobusák byl celý v šedém, kouřil dýmku a tvářil se jako nejdůležitější člověk v Kanadě.

Calgary je velké město s pár mrakodrapy uprostřed a rozsáhlou plochou zastavěnou rodinnými domy všude okolo. Má asi milion obyvatel. Dominantou je věž Calgary Tower, která nám napřed přišla divná a malá (oproti CN Tower v Torontu), ale zaujalo nás, když jsme viděli fotky ze zimní olympiády 1988, jak na věži hořel olympijský oheň, přišlo nám, že doopravdy připomíná pochodeň a docela jsme si ji oblíbili. Přemýšleli jsme, jestli byla postavená kvůli olympiádě, ale nebyla, stála už 20 let před ní.

V Calgary jsme se byli podívat do obchoďáků na elektroniku, nakonec jsme si koupili jen kalkulačku. Zastavili jsme se u Tima Hortonse na krabici koblih, už nám moc chyběly.

Večer jsme jeli autobusem na letiště a v 1:15 ráno jsme odlétali do Montrealu.

Úterý 26.8.

Původně jsme chtěli jet na nějaký pořádný výlet a vylézt si na nějakou velkou horu, ale počasí nám ani trošičku nepřálo. Od rána byla zima a hodně pršelo. Ještě nás čekala bojovka, museli jsme získat spoustu podpisů na naší odcházecí kartu: ze svého oddělení, z výdejny uniform, z ubytování a nakonec z personálního, aby měli jisté, že jsme vrátili všechny věci, průkazky, jmenovky atd... Na chotbě jsme potkali Jeniffer, která pracovala s Kapym v prádelně (ta, co ji naučili česky Jak se máš, Pomůžuj Ti a Kůň.) Právě běhala po chotbě naboso, zamkla si klíče na pokoji... řekli jsme si navzájem automaticky See you (Uvidíme se), a pak jsme s Kapym přemýšleli, že ji vlastně možná už neuvidíme...
Výlet jsme vzdali, zajeli jsme do města podívat se do indiánského muzea, indiánského obchůdku, projít se po krámkach, koupili jsme si pár drobností... V muzeu prodával lístky rodilý indián, říkal, že se narodil v tee-pee, ale že teď už se mají naštěstí lépe, když mu bylo sedm, tak se odstěhoval s rodiči do domu a jak teď už naštěstí žijí v domech. Tee-pee prý staví jen při některých slavnostech s účastí veřejnosti (pow-pow) a indiáni prý stále udržují tradici Sundance (Slunečního tance), tento obřad je výhradně indiánský, před bělochy tají, kdy a kde se bude konat. Tato slavnost prý bývá zhruba jednou za čtyři roky a vyhlásí ji indián, který měl nějaké "sny a vize". Odpoledne jsme se šli ještě s Mírou projít po Banffu, na místa, kde už jsem se byla dříve podívat sama. Prohlédli jsme si hotel Banff Springs, který vypadá jako zámek a to jak zvenku tak zevnitř. Zašli jsme na "vodopády" na řece Banff (spíše kaskáda, pod pojmem vodopády si v Kanadě představíme něco trochu většího) a pak jsme šli do jeskyně Cave and Basin, kde vznikl NP Banff a podívat se na bažiny okolo. Cestou jsme v lese viděli areál plný podivných překážek sbitých z hrubých prken a kůlů, nějaké houpačky, skoky.... Napřed jsme si mysleli, že je to cvičiště pro psy, ale zjistili jsme, že je to areál pro kola. Tak s kolem bych tam nevlezla ani omylem ;-)

Míra s Evžou nám večer přivezli krosny, protože už nemáme permici na bus a navíc už nemůžem do ubytování pro zaměstnance. Poslední noc v Banffu jsme tedy strávili stejně jako tu první ve stanu za kostelem.

Pondělí 25.8.

Poslední den v práci... Kapy dostal od vedoucí oddělení sušenky, v rozvrhu na tento týden má napsáno BYE, GOOD LUCK. Navíc od ní dostal za úkol naučit se pořádně anglicky, aby si mohli pořádně popovídat, až se někdy potkají v Kanadě, v Praze nebo v Koreji, odkud tato paní pochází. I já jsem se rozloučila na recepci, s Němkou jsme si vyměnily maily... Snažili jsme se sbalit si a uklidit pokoj, ale ještě něco zbylo na ráno.

Čtvrtek 21.8.

Pracovní...

Středa 20.8.

Tak jsme dali výpověď... Nebylo to žádné drama, je vidět, že jsou na velkou fluktuaci zvyklí. Je tady moc krásně, ale kvůli studijním povinnostem se musíme vrátit domů. Já a Kapy poletíme 28.8. v jednu ráno z Calgary do Montrealu, v Montrealu se trochu porozhlédnem a večer poletíme zase zpátky do Čech. 29.8. ráno budeme v Praze. Mirek s Evžou zůstanou v hotelu o týden dýl a pak si ještě trochu procestují Kanadu, než odletí.