čtvrtek 25. října 2012

Čtvrtek 18. 10. 2012 – Good bye, chroustík

Od rána jsme byli doma na internetu. Snažili jsme se zjistit, jak se dostaneme z letiště v Budapešti domů a hlavně jsme sledovali, jak si stojí náš inzerát. Zájemci ze včerejška si vybrali jiné auto. Situace nevypadala moc dobře, nikdo nový nám nenapsal. Poslali jsme znovu e-maily lidem, kteří se nám ozvali včera, abychom je popohnali. Inzerát jsme umístili ještě na dva další servery a do inzerátu jsme připsali, že jsme ochotní jednat o ceně. Zkusmo jsme kontaktovali bazary, ale prodat Chroustíka za 120$ se nám nechtělo. Problémem našeho inzerátu podle nás bylo, že se za ty 4 dny dostal na seznamu už dost dolů, protože na serveru kijiji se aut prodává opravdu hodně. Server nabízí možnost inzerát za 3 dolary poposunout nahoru, tak jsme to chtěli zkusit, ale nějak nešlo zaplatit naší českou kartou. Danča se začala poohlížet po práci v Čechách, na jobs. cz dala cvůj životopis a az chvilku se jí ozvala personalistka. Zítra ráno bude mít pohovor přes skype. Ukuchtili jsme si oběd a dále zůstávali v dosahu internetu. Odpoledne přišel Wojtek a nabídl nám, že 3 dolary za posunutí inzerátu nahoru zkusí zaplatit ze své kiarty. To se podařilo a v tu chvíli se začaly dít věci. Během chvilky se nám ozvalo několik zájemců. Dva přijedou k nám a třetímu auto dovezeme ukázat my. První dorazili asi za půl hodiny. Byl to pár zřejmě z Indie, nelíbilo se jim ale, že má Chroustík prasklé přední sklo. To jsme sice v inzerátu uvedli, ale asi si ho nepřečetli pozorně. O deset minut později dorazili další dva. Auto shání paní a pán jí pomáhá s výběrem. Poslechl si motor, objeli jsme blok a pak nabídli 800 dolarů v hotovosti. My jsme navrhli 900, nakonec jsme se dohodli na 850. Říkali jsme si, že raději Chroustíka prodáme levněji, než abychom se strachovali, že ho prodat nestihneme. Sepsali jsme kupní smlouvu a za půl hodiny už jsme Chroustíkovi mávali z okna. Bude nám chybět, bylo to spolehlivé autíčko a zažili jsme spolu spoustu dobrodružství. Danča lituje, že si ho nemůže vzít domů do Čech. Ale spát jsme šli s ulehčením.

Žádné komentáře: