Sobota 13. 10. 2012 – Zkamenělý strom

Vůbec jsme nemohli dospat svítání, tma je nějakých třináct hodin denně a my přeci nejsme medvědi! Ještě za šera jsme sbalili stan a vyrazili k autíčku. Pro začátek dne jsme měli naplánovanou geotermální oblast Norris Geyser Basin. Byla to na americké poměry poměrně dlouhá, ale moc krásná vycházka. Jen se nám bohužel zkazilo počasí, po dvou krásných dnech se zatáhlo a začalo chvílemi pršet. Moc se nám líbil Pearl Geyser, sice právě nestříkal, ale tůňka měla nádherné perleťové barvy.

Také jsme procházeli kolem gejzíru steamboat, který je údajně nejvyšším aktivním gejzírem na světě a když je v ráži, stříká až 90 metrů vysoko. To se ovšem za posledních 20 let stalo jen asi desetkrát. Kouzelné bylo údolíčko nazvané Porcelain Basin, kde to vypadalo, jako by ze země prýštil bílý porcelán a postupně ho někdo maloval pastelovými barvami.

Ke konci procházky se nám rozpršelo, tak jsme se pospíchali se schovat do chroustíka. Cestou jsme se kratičce zastavili u „Roaring Mountain“, hory, z jejíhož nitra se valila oblaka páry a ozývaly podivné zvuky. Zajímavý také byl pohled na Obsidian Cliff, obsidiánovou horu. Nádherná byla oblast Mammoth Hot Springs, svah pokrytý travertinovými terasami s vodou, které vypadaly jako umělecká díla či antické fontány. Také jména některých kaskád odkazovala na antiku: Minerva Spring, Jupiter Spring. Travertin je hornina podobná vápenci, ale je pórovitá. Termální prameny vynášení na povrch vápník, který se po mnoho staletí usazuje a vytváří kouzelné kaskády. Terasy se neustále přetvářejí, zatímco některé vyschnou, jiné se opět zaplní vodou. V době naší návštěvy voda prýštila například z kaskády Cleopatra Terrace, nadchl nás všemi barvami hrající Palette Spring a také Canary Spring, kde na sněhobílém travertinu organismy vytvářely žluté, oranžové a červené povlaky, takže to vypadalo, jako by se z kýble vylila barva.

Zatímco spodní okruh je protkaný dřevěnými chodníčky, ten horní se projíždí autem. Tento způsob nám příliš nevyhovoval, člověk aby stále vystupoval a nastupoval, útary byly každých pár metrů. Nakonec jsme se zajeli podívat na „Petrified Tree“, zkamenělý strom. Jedná se o kmen stromu, který kdysi dávno zasypala směs sopečného prachu a půdy. Bez přístupu vzduchu se dřevo nerozložilo. V buňkách se nahromadily minerály, především křemík, a výsledný „zkamenělý strom“ si nakonec zachoval strukturu dřeva, ale všechny organické látky se přeměnily na minerály. Kmen zkamenělého stromu je uzavřen v ohrádce, aby si ho turisté nerozebrali.

Kousek nad ohrádkou jsme ale objevili další exemplář stále napůl zahrnutý hlínou a zde jsme si mohli zblízka prohlédnout zkamenělé letokruhy. Protože počasí bylo stále horší, usoudili jsme, že je nejvyšší čas národní park opustit a vydat se dále na sever směrem na Calgary. Tentokrát jsme jeli i po setmění a měli jsme trošku děsivou příhodu: na dálnici jsme v rachlosti 110 km/h najeli na špalek, který zřejmě vypadl nějakému autu z korby. Špalek se zasekl pod chroustíkem a dělal tam ukrutný rámus. Zastavili jsme u krajnice a špalek vyndali, naštěstí auto nikde nepoškodil, jen Chroustíkovi zůstalo v podvozku pár třísek. Ještě že to nebyl kámen. Přenocovali jsme v městském parku v Boulder City. Sice tam byl trochu hluk od silnice, ale trávník byl poměrně rovný. Vůbec jsme nemohli dospat svítání, tma je nějakých třináct hodin denně a my přeci nejsme medvědi! Ještě za šera jsme sbalili stan a vyrazili k autíčku. Pro začátek dne jsme měli naplánovanou geotermální oblast Norris Geyser Basin. Byla to na americké poměry poměrně dlouhá, ale moc krásná vycházka. Jen se nám bohužel zkazilo počasí, po dvou krásných dnech se zatáhlo a začalo chvílemi pršet. Moc se nám líbil Pearl Geyser, sice právě nestříkal, ale tůňka měla nádherné perleťové barvy. Také jsme procházeli kolem gejzíru steamboat, který je údajně nejvyšším aktivním gejzírem na světě a když je v ráži, stříká až 90 metrů vysoko. To se ovšem za posledních 20 let stalo jen asi desetkrát. Kouzelné bylo údolíčko nazvané Porcelain Basin, kde to vypadalo, jako by ze země prýštil bílý porcelán a postupně ho někdo maloval pastelovými barvami. Ke konci procházky se nám rozpršelo, tak jsme se pospíchali se schovat do chroustíka. Cestou jsme se kratičce zastavili u „Roaring Mountain“, hory, z jejíhož nitra se valila oblaka páry a ozývaly podivné zvuky. Zajímavý také byl pohled na Obsidian Cliff, obsidiánovou horu. Nádherná byla oblast Mammoth Hot Springs, svah pokrytý travertinovými terasami s vodou, které vypadaly jako umělecká díla či antické fontány. Také jména některých kaskád odkazovala na antiku: Minerva Spring, Jupiter Spring. Travertin je hornina podobná vápenci, ale je pórovitá. Termální prameny vynášení na povrch vápník, který se po mnoho staletí usazuje a vytváří kouzelné kaskády. Terasy se neustále přetvářejí, zatímco některé vyschnou, jiné se opět zaplní vodou. V době naší návštěvy voda prýštila například z kaskády Cleopatra Terrace, nadchl nás všemi barvami hrající Palette Spring a také Canary Spring, kde na sněhobílém travertinu organismy vytvářely žluté, oranžové a červené povlaky, takže to vypadalo, jako by se z kýble vylila barva. Zatímco spodní okruh je protkaný dřevěnými chodníčky, ten horní se projíždí autem. Tento způsob nám příliš nevyhovoval, člověk aby stále vystupoval a nastupoval, útary byly každých pár metrů. Nakonec jsme se zajeli podívat na „Petrified Tree“, zkamenělý strom. Jedná se o kmen stromu, který kdysi dávno zasypala směs sopečného prachu a půdy. Bez přístupu vzduchu se dřevo nerozložilo. V buňkách se nahromadily minerály, především křemík, a výsledný „zkamenělý strom“ si nakonec zachoval strukturu dřeva, ale všechny organické látky se přeměnily na minerály. Kmen zkamenělého stromu je uzavřen v ohrádce, aby si ho turisté nerozebrali. Kousek nad ohrádkou jsme ale objevili další exemplář stále napůl zahrnutý hlínou a zde jsme si mohli zblízka prohlédnout zkamenělé letokruhy. Protože počasí bylo stále horší, usoudili jsme, že je nejvyšší čas národní park opustit a vydat se dále na sever směrem na Calgary. Tentokrát jsme jeli i po setmění a měli jsme trošku děsivou příhodu: na dálnici jsme v rachlosti 110 km/h najeli na špalek, který zřejmě vypadl nějakému autu z korby. Špalek se zasekl pod chroustíkem a dělal tam ukrutný rámus. Zastavili jsme u krajnice a špalek vyndali, naštěstí auto nikde nepoškodil, jen Chroustíkovi zůstalo v podvozku pár třísek. Ještě že to nebyl kámen. Přenocovali jsme v městském parku v Boulder City. Sice tam byl trochu hluk od silnice, ale trávník byl poměrně rovný.