Pátek 29.8.

Ráno jsme přestupovali v Paříži. Bylo úplně zataženo a mraky dost nízko, ale jakmile jsme vyletěli nad ně, byla to nádhera. Vycházející sluníčko jim dávalo krásné zlatavě-červené odstíny... V Praze nás kontrolovali na letišti, byli evidentně zklamaní, že nic nepašujeme, asi za to mají velké příplatky ;-) Na etišti na nás čekalo velké překvapení v podobě mé maminky, která měla volno, tak nás přijela vyzvednout na letiště... Z Kanady nám zbyly jen vzpomínky, spousta fotek, zážitků a jedna pixla kafe od Tima

Čtvrtek 28.8.

Chtěli jsme se trochu projít po Montrealu. Z letiště cesta trvala hodinu a půl, většinou nacpaným autobusem, navíc jsme táhli krosny, protože úschovna zavazadel na letišti byla opravdu šíleně drahá. Krosny jsme nakonec nechali na autobusáku v Montrealu, odkud jsme před dvěma měsíci odjížděli do Toronta.
Do Montrealu jsme přiletěli celkem hladoví, protože jsme v letadle dostali jen maličkou sušenku, proti které je naše tatranka obr. To poznamenalo naše první chvíle v Montrealu, celkem dlouho jsme nemohli najít nic rozumného, kde by se dalo koupit jídlo. Památky nám v tu chvíli byli celkem ukradené, nakonec jsme sedli na autobus a sjeli jsme do obchodního centra, kde měli nějaká rychlá občerstvení. Pak jsme zkusili památky znovu, už vypadaly o něco lépe ;-), ale asi jsme z Prahy a z hor moc zhýčkaní nebo jsme jen nenašli tu správnou část města... Historické centrum nás moc nenadchlo, řeka svatého Vavřince byla celkem fajn. "Horu" (nebo spíš kopec) Mont Royal, podle které získalo město své jméno, jsme nestihli, protože jsme se museli kodrcat zpátky na letiště. Cestou jsme narazili na ochutnávku japonského sushi, nebylo to špatné.

Čekání na autobus bylo celkem úmorné, bylo horko a navíc jsme pobíhali s krosnama sem tam, protože autobus staví ve špičce na jiné zastávce než mimo špičku, a to na zastávce celkem vzálené. Když jsme konečně našli tu správnou, pořád okolo nás jezdily prázdné autobusy, každé číslo třikrát, a nikdo od nich nenastupoval, všichni se chtěli mačkat s námi v buse na letiště...

Bylo krásné, když jsme se odavili, poslali krosny do letadla a zašli jsme si nakonec na kafe a javorové koblihy k Timovi. Moc jsme si na nich pochutnali, budou mi vážně v Čechách chybět. Alespoň jsme si s sebou koupili plechovku kafe, kterou nám pak na všech letištních kontrolách důkladně překontrolovali...

Let byl krásný, zase nám nosili spoustu lahůdek a nejkrásnější byl pohled z letadla na západ slunce nad Kanadou...

Neděle 24.8.

Sobota 23.8.

Pátek 22.8.

Středa 27.8.

Ráno jsme si sbalili stan a šli na nádraží čekat na autobus. Bavili jsme se s Izraelkou, která procestovala Kanadu podobně jako my od Montrealu a Toronta, právě čekala na autobus do Vancouveru. Kanada se jí prý líbí, ale je tu na ni moc zima. No, není divu, asi je to celkem rozdíl oproti Izraeli. Do Calgary jsme jeli se společností Grayhound, (chrt, doslova šedý pes), autobusák byl celý v šedém, kouřil dýmku a tvářil se jako nejdůležitější člověk v Kanadě.

Calgary je velké město s pár mrakodrapy uprostřed a rozsáhlou plochou zastavěnou rodinnými domy všude okolo. Má asi milion obyvatel. Dominantou je věž Calgary Tower, která nám napřed přišla divná a malá (oproti CN Tower v Torontu), ale zaujalo nás, když jsme viděli fotky ze zimní olympiády 1988, jak na věži hořel olympijský oheň, přišlo nám, že doopravdy připomíná pochodeň a docela jsme si ji oblíbili. Přemýšleli jsme, jestli byla postavená kvůli olympiádě, ale nebyla, stála už 20 let před ní.

V Calgary jsme se byli podívat do obchoďáků na elektroniku, nakonec jsme si koupili jen kalkulačku. Zastavili jsme se u Tima Hortonse na krabici koblih, už nám moc chyběly.

Večer jsme jeli autobusem na letiště a v 1:15 ráno jsme odlétali do Montrealu.

Úterý 26.8.

Původně jsme chtěli jet na nějaký pořádný výlet a vylézt si na nějakou velkou horu, ale počasí nám ani trošičku nepřálo. Od rána byla zima a hodně pršelo. Ještě nás čekala bojovka, museli jsme získat spoustu podpisů na naší odcházecí kartu: ze svého oddělení, z výdejny uniform, z ubytování a nakonec z personálního, aby měli jisté, že jsme vrátili všechny věci, průkazky, jmenovky atd... Na chotbě jsme potkali Jeniffer, která pracovala s Kapym v prádelně (ta, co ji naučili česky Jak se máš, Pomůžuj Ti a Kůň.) Právě běhala po chotbě naboso, zamkla si klíče na pokoji... řekli jsme si navzájem automaticky See you (Uvidíme se), a pak jsme s Kapym přemýšleli, že ji vlastně možná už neuvidíme...
Výlet jsme vzdali, zajeli jsme do města podívat se do indiánského muzea, indiánského obchůdku, projít se po krámkach, koupili jsme si pár drobností... V muzeu prodával lístky rodilý indián, říkal, že se narodil v tee-pee, ale že teď už se mají naštěstí lépe, když mu bylo sedm, tak se odstěhoval s rodiči do domu a jak teď už naštěstí žijí v domech. Tee-pee prý staví jen při některých slavnostech s účastí veřejnosti (pow-pow) a indiáni prý stále udržují tradici Sundance (Slunečního tance), tento obřad je výhradně indiánský, před bělochy tají, kdy a kde se bude konat. Tato slavnost prý bývá zhruba jednou za čtyři roky a vyhlásí ji indián, který měl nějaké "sny a vize". Odpoledne jsme se šli ještě s Mírou projít po Banffu, na místa, kde už jsem se byla dříve podívat sama. Prohlédli jsme si hotel Banff Springs, který vypadá jako zámek a to jak zvenku tak zevnitř. Zašli jsme na "vodopády" na řece Banff (spíše kaskáda, pod pojmem vodopády si v Kanadě představíme něco trochu většího) a pak jsme šli do jeskyně Cave and Basin, kde vznikl NP Banff a podívat se na bažiny okolo. Cestou jsme v lese viděli areál plný podivných překážek sbitých z hrubých prken a kůlů, nějaké houpačky, skoky.... Napřed jsme si mysleli, že je to cvičiště pro psy, ale zjistili jsme, že je to areál pro kola. Tak s kolem bych tam nevlezla ani omylem ;-)

Míra s Evžou nám večer přivezli krosny, protože už nemáme permici na bus a navíc už nemůžem do ubytování pro zaměstnance. Poslední noc v Banffu jsme tedy strávili stejně jako tu první ve stanu za kostelem.

Pondělí 25.8.

Poslední den v práci... Kapy dostal od vedoucí oddělení sušenky, v rozvrhu na tento týden má napsáno BYE, GOOD LUCK. Navíc od ní dostal za úkol naučit se pořádně anglicky, aby si mohli pořádně popovídat, až se někdy potkají v Kanadě, v Praze nebo v Koreji, odkud tato paní pochází. I já jsem se rozloučila na recepci, s Němkou jsme si vyměnily maily... Snažili jsme se sbalit si a uklidit pokoj, ale ještě něco zbylo na ráno.

Čtvrtek 21.8.

Pracovní...

Středa 20.8.

Tak jsme dali výpověď... Nebylo to žádné drama, je vidět, že jsou na velkou fluktuaci zvyklí. Je tady moc krásně, ale kvůli studijním povinnostem se musíme vrátit domů. Já a Kapy poletíme 28.8. v jednu ráno z Calgary do Montrealu, v Montrealu se trochu porozhlédnem a večer poletíme zase zpátky do Čech. 29.8. ráno budeme v Praze. Mirek s Evžou zůstanou v hotelu o týden dýl a pak si ještě trochu procestují Kanadu, než odletí.

Úterý 19.8.

Kapy pracuje, já a Evža máme volno, tak jsme vyrazily na menší vycházku do okolí Banffu. Vyjely jsme lanovkou na Sulphur Mountain a pak jsem šli z kopce na Sundance Canyon. Bylo to moc hezké, potůček zařízlý hluboko do skal, spousta malých vodopádků a kaskád. Pak jsem se byli podívat na místo zvané Cave and Basin, což je místo, kde začal národní park. Je to jeskyně s termálními prameny zaplněná vůní sirovodíku a bazén, kam se dříve lidé jezdili léčit s různými kožními chorobami. Dnes se tam nesmí koupat , dokonce ani namáčet si ruky ve vodě, protože v sirovodíkových termálních vodách žije ohrožený šnek Banff Springs Snail, který nežije nikde jinde na světě... V okolí jsou mokřady, přes které vedou dřevěné turistické chodníčky. Když jsme čekaly na autobus, zahnal nás déšť do musea města Banff, kde mají skoro jen vycpaná zvířata.
Večer jsme šli s Kapym do bazénu a na squash.

Pondělí 18.8.

Pracovní...

Neděle 17.8.

Ráno jsem šla na mši, tentokrát jsem nezaspala ;-). Kapy musel bohužel být v prádelně. Před kostelem se pásla skupinka jelenů s jedním malým rozkošným kolouškem...

Sobota 16.8.

Pracovní...

Pátek 15.8.

Kapy s Mírou jsou v prádelně. Jsou tam s nimi moc spokojení, jsou opravdu šťastní, že je tam mají, takže jim za odměnu na příští týden nedají žádné volno :-(. Prý jim kluci řekli, že jim nevadí pracovat 7 dní v týdnu, ti o tom ovšem nic neví. Já mám v rozpisu na příští týden samé odpolední, takže se s nimi budu celý týden míjet... Já jsem si dopoledne byla v bance zařídit účet u kanadské banky CIBC, aby nám měli kam posílat penízky...

Čtvrtek 14.8.

Míra s Evžou jeli na ledovec, kde jsme byli včera my. Já jsem měla volno, ale Kapy ne, takže jsem šla dopoledne pracovat do Primrose, tentokrát jako hosteska. Mým úkolem bylo vítat hosty, zjistit jejich jméno a číslo pokoje a usadit je ke stolu. No, člověk se u toho opravdu nepředřel ;-). Skončila jsem v 11, tak jsem vyrazila do města. Zašla jsem do budovy Canada place, kde je každý den ve dvě prohlídka zahrad s výkladem zdarma. Byla jsem jediná zájemkyně, takže jsem měla soukromou prohlídku. Slečna mi vyprávěla o vzniku národního parku, a jak se nám zdálo, že v Kanadě je myšlenka národního parku tak trošku naruby, protože nám tady přišlo, že o ochranu přírod jde až ve druhé řadě, že hlavním cílem je nalákat turisty a vytahat z nich co nejvíc peněz, tak mi to slečna průvodkyně v podstatě potvrdila. Jak vlastně vznikl tento nejstarší kanadský národní park? Poté, co byly v oblasti objeveny termální prameny, rozhodl se tehdejší kanadský premiér John A. Macdonald ukončit spory o právo na komerční využití oblasti tím, že oblast pramenů v roce 1885 vyhlásil za malou chráněnou rezervaci, která se později rozšířila do dnešní rozlohy parku. Slečna průvodkyně mi četla úryvek ze starého inzerátu na NP Banff, který láká turisty na pohodlné objevování přírody se vším pohodlím civilizace a na lov divé zvěře.
V NP Banff je zakázáno nechat u sebe na zahradě někoho stanovat, přes noc se smí parkovat pouze na placených parkovištích, platit se musí dokonce i za přespání v lese. Někdo nám říkal, že BANFF je vlastně zkratka: Be Avare, Nothing For Free (Pozor, tady nic není zadarmo). Toto heslo se naštěstí netýká místních a za ty nás naštěstí považují.

Odpoledne jsem si byla v bance zařídit účet u kanadské banky CIBC, aby nám měli kam posílat penízky a potom jsme šli s Kapym na lodičky. Půjčili jsme si kánoi na 2 hodiny a jeli jsme po říčce proti proudu na jezera. Bylo by to hezké, akorát vody pořád ubývalo, v jednom místě se zasekla nějaké Číňanka na kajaku a asi 5 minut pádlovala na suchu než ji napadlo se pádlem odstrčit ode dna ;-). Když jsme dojeli na jezero, byla jsem napřed trochu zklamaná, protože to vypadalo jako zatopená louka, ale časem jsme našli i místo, kde byla trochu hloubka a nádherný výhled, tak se nám tam nakonec moc líbilo. Vrátili jsme se po proudu a protože jsme měli ještě trochu času, odbočili jsme na hlavní proud řeky a pluli ještě kousek proti proudu, tam už nebyla o vodu nouze.

Streda 13.8.

Tak dneska změna, nepracujeme, jedeme na výlet!!! Míra s Evžou mají volno až zítra, tak jedeme s Kapym sami. Dozvěděli jsme se, že máme zadarmo další atrakci: autobusy Ice Explorer, které mají velikánská kola a vozí turisty na ledovec Columbia Icefield, který leží mezi národními parky Jasper a Banff a má rozlohu 325 km2 a sílu 100 až 365 m. Je to ještě pozůstatek z doby ledové.
Cestou jsme potkali zajímavé lidi, kromě dalšího Čecha, který pracuje v USA v NP Glacier také Kanaďana, který před pár lety přejel Kanadu na kole od západu na východ a v současné době plánuje expedici do Afriky, chce jet z Egypta do Jihoafrické republiky. Cestou jsme se hodně stavěli na fotky, mimo jiné u nádherného jezera Petyo. Kanadská příroda je opravdu neskutečně nádherná, bude se mi po ní hrozně stýskat.
Zjistili jsme, že ty autobusy s velkýma kolama je pěkný reklamní trik, protože ani nejedou na ten Colombia Icefield, jen na kraj Athabasca Glacier, který z něho "vytéká", navíc tam jedou jen maličký kousíček, turisti tam pobíhají 100 m mezi vyznačenýma kuželama a prochází se po urovnaném ledovém parkovišti a za 20 minut se jede zase zpátky. To se nám moc nechtělo, takže jsme se rozhodli, že zpátky pojedeme jiným autobusem než jsme přijeli a šli jsme se trochu projít. Bylo to něco úplně nového, čekali jsme, že ledovec bude klouzat, ale neklouzal, byl zmrzlý na takové hrubé krystaly, povrch byl dost nepravidelný, samé hrboly a tekly tam nádherně průzračné potůčky, které jsme cestou přeskakovali. Nádhera... .

Utery 12.8.

Dalsi hodne pracovni den...

Pondělí 11.8.

Dnesek byl hodne pracovni, rano jsem delala v Primrose, odpoledne na recepci. Mezi tim jsem mela jen asi 2 hodiny volno, ktere jsem stravila relaxaci v bazenu. I Kapy byl v podstate cely den v praci. Vecer jsem myslela, ze mi upadnou nohy, ale neupadly ;-). Vecer jsme s Mirou a Evzou koukali na Zelary.

Nedele 10.8.

Rano jsem chtela jit do kostela na devatou. Vecer mi to prislo docela pozde oproti predchozim vstavanim v sest, tak jsem nejak nerekla Kapymu aby mi naridil budik. No, vzbudila jsem se v 9:05. Zasla jsem tedy do kostela k jine cirkvi, rikala jsem si, ze lepsi nez nic. Po bohosluzbe zvali vsechny na kafe a susenky, docela jsem si s nimi popovidala, nekolik lidi rikalo, ze byli v Praze. Jeden pan mi potom vypravel o Indianech, ze uz temer vsichni ziji v domech a jen obcas se objevi nejaka skupinka, ktera se snazi vratit k puvodnimu zpusobu zivota. Indiani drive kocovali za zveri, ale kdyz je pak belosi zavreli do rezervaci, tak se museli usadit a zmenit zpusob zivota. Velkou ranou jejich kulture take zpusobily snahy Kanadanu integrovat je do vetsinove spolecnosti, vsechny indianske deti musely chodit do kanadskych skol, kde nesmely mluvit svym rodnym jazykem. Dnes se pry snazi zachovat nektere tradice, ale zaroven uprednostnuji pohodlnejsi zivot. Pan mi take vypravel, ze v Canmore zije jeden beloch, ktery nevstevuje indianske kmeny a uci je tradicni vyrobu lodi, protoze oni uz to neumi.

Odpoledne jsem byla poprve na recepci. Pracuji tady mimo jine s jednou sympatickou Nemkou z Mnichova, s Laurou. Prace je fajn, zakladni check-in (prijeti hosta, predani klicu, zakladni informace, zaneseni do pocitace) neni slozity, horsi je naucit se vsechny veci okolo, co muzou hosti chtit (vymena pokoje, ulozeni veci do sejfu atd.)

sobota 9.8.

Dnesek byl neco jako vcerejsek, rano switchboard se Sarou, odpoledne squash se Sarou, pak bazen a squash s Kapym.

Patek 8.8.

Dnes mam na switchboardu ranni, jsem tu s Australankou Sarou. V hotelu je hodne lidi z Australie, a take Indu, Cinanu... Zrovna nedavno tu usporadali turnaj v kriketu Asie versus Australie ;-). Odpoledne jsme sly se Sarou na squash, sice ho predtim nikdy nehrala a ja taky nejsem zedny profik, ale strasne nas to bavilo. Pak jsem jeste sla do bazenu s Kapym.

Ctvrtek 7.8.

Mela bych mit volno, ale protoze vsichni ostatni pracuji, zaridila jsem si tzv. pick-up shift, to znamena, ze kdyz ma clovek volno, muze si domluvit praci na jinem oddeleni hotelu, kde jim treba chybi lidi. Pomahala jsem v restauraci Primrose, uklizela a prostirala jsem stoly. Oproti switchboardu to byla docela zmena, clovek se na to nemusel tak soustredit a taky se protahne. Krome toho tady pracuje moje byvala spolubydlici Christiane, tak jsme docela pokecaly pri lesteni sklenicek. Tresnicka na dortu byla, ze kdyz odesel posledni host, vsichni jsme se kolektivne pustili do svedskych stolu, ktere zbyly.
Odpoledne tak jsem cekala az Kapy skonci a pak jsme zajeli do mesta. Chteli jsme zajit na lodicky, protoze na ne mame jako zamestnanci velkou slevu, ale bohuzel jsme az na miste zjistili, ze si na to musime prinest nejaky specialni papir z personalniho. Tak snad to vyjde jindy. Ja jsem sla s Kapym do bazenu a do fitka, bylo to moc fajn.

Streda 6.8.

Kapy s Mirou pracuji od rana v pradelne, krome nich je tam jeden hloupy Cinan a nejaky Polak, obcas se tam objevi usmevava mlada Kanadanka Jennifer, ktera od nich pomalu chyta cestinu. Kluci uz ji naucili "Ahoj", "Jak se mas? " a "Pomuzu ti."
Ja jsem dneska mela volno, tak jsem se sla projit k rece a potkala jsem tam bandu Cechu, co jeli na vodu do Canmore a vzali me s sebou. Bylo to nadherny, celou dobu to vypadalo jak na pohlednici... Na lodi, kde jsem jela já, ještě jela rodinka se dvěma malými dětmi: jednomu byly 2 roky, druhému 3 měsíce. No, nevím, co by dělali, kdyby se s nimi cvakli... Voda měla celkem proud a byla dost studená. Ale bylo to nádherné.
Mira s Evzou si zaridili na odpoledne nejaky prescas, protoze za prescasy se dostava 1,5 nasobek mzdy. Odpoledne jsme sli s Kapym do bazenu a do fitka.

Utery 5.8.

Tak i Kapy nastupuje ode dneska, za podminky, ze mu budu prekladat pri podepisovani smluv, vyplnovani formularu a prohlidce hotelu. Nastesti mam az odpoledni, tak se toho ukolu rada zhostim. Jako manzele jsme s Kapym dostali spoleceny pokoj, tak jsem se hned prestehovala.

Odpoledne jeli Kapy, Mira a Evza vyzkouset lanovku na Sulphur Mountain, kterou ted jako zamestnanci maji zadarmo. Ja jsem odpoledne byla v praci. Musim rict, ze switchboard je strasne maly kamrlik s uzkym stolem, clovek si tam pomalu nema ani kam polozit papir obcas je tak zabarykadovany krabicemi, ze se ani neda na zidli prejet ke vzdalenejsi casti stolu kdyz tam clovek neco potrebuje. Navic tu nejsou zadna okna, tak clovek pri umelem svetle uplne ztraci pojem o case... Styska se mi po me velike svetle kancelari v Praze ;-).

Pondeli 4.8.

Kapy je s Mirou a Evzou stale v Canmore, kde prave probiha nejaky festival. Vstupne na koncerty se jim zdalo moc vysoke, ale radi se zucastnili tradicni snidane zadarmo. Ochutnali kanadske livance, mohli si je dat bud nasladko polite kukuricnym sirupem nebo naslano s parkem. Ceske livance jsou pry lepsi. Ja jsem se sla projit po Banffu, zasla jsem do kramku, kde prodavaji spoustu indianskych vyrobku, nektere s certifikatem, ze je vyrobili prislusnici toho a toho indianskeho kmene. Kdyz jsem se prochazela po kramku, zaslechla jsem cestinu. Nebylo to tady v Banffu poprve, Cechu tady potkavame necekane hodne. Zacala jsem se s nimi bavit, Pepa tady zije uz delsi dobu (asi 40 let) a Zuzka prijela jako my na pracovni prazdniny. Spolecne jsme se podivali do muzea indianu ( http://www.buffalonationsmuseum.ca/ ). Pak mi psal Kapy, ze dorazil s Mirou a Evzou do Banffu. Pepa nas svezl do hotelu, Kapy a spol. si u me na pokoji nechali veci a Kapy mel jit zase na pohovor do hotelu. Tak pry ho vezmou, jen jeste nevi, jestli od zitrka nebo od ctvrtka. Zuzka si take dala prihlasku do hotelu, sice pracuje v Edmontonu, ale v Banffu se ji libi vic. Vsichni odjeli s Pepou a Zuzkou do kampu uvarit obed, pak vyrazili na vylet na Tunnel Mountain. Tato hora se puvodne v indianskem jazyce jmenovala Spici byk, protoze ho tvarem opravdu pripomina. Kdyz se planovala stavba zeleznice touto oblastin, prejmenovali horu na Tunnel Mountain, protoze skrz ni mel vest tunel. Nakonec je ale napadlo, ze by mohli drahu vest okolo a zadny tunel v ni tedy neni. Ja jsem misto vyletu pracovala na switchboardu. Kolegyne mi poradila, ze to mam brat jako takovou hru "jak rychle se dokazu zbavit tohoto telefonatu". Tak to uz se nedivim, ze mi casto tecou nervy, kdyz volam na velke instituce s hodne oddelenimi... ;-)

nedele 3.8.

Rano jsem sla do kostela a pak se trochu projit po meste. Zasla jsem do muzea v Banffu a zjistila jsem, ze je pro mistni zadarmo. Protoze v Banffu pracuju, brali me jako mistni, takze se to vztahovalo i na me. Ne ze by bylo nejake extra zajimave, byl tam hlavne vycpana zvirata. Odpoledne jsem konecne zacala pracovat. Vsechny kdo zacinaji na recepci napred nechaji tyden pracovat na switchboardu (cesky by se tomu dalo rict asi ustredna), takze budu tyden prepojovat telefony a presmerovavat hosty i zamestnance tam, kde jim muze nekdo pomoci. Take budu volat vysilackou ochranku a uklid, a musim rict, ze rozumet vysilacce v cizim jazyce je nekdy docela zajimeve.... Krome toho pripravujeme klice od pokoju na pristi den. V hotelu se jako klice pouzivaji magneticke karty, ktere se vzdy v pocitaci naprogramuji na delku pobutu toho ktereho hosta.

sobota 2.8.

Tak konecne mam rozvrh, zacinam pracovat v nedeli odpoledne. Ostatni se rozhodli, ze misto do Jasperu, kam planovali jet na dva dny, pojedou se mnou na jednodenni vylet na Lake Luise. Toto jezero je hodne zname, takze kdyz jsme tam dorazili, bylo v oblezeni Japoncu, takze pres ty davy bylo sotva videt. Kolem jezera vede asi 4kilometrova cesta, kam chodilo dost lidi na prochazky, ale potom, kdyz zacala cesta stoupat do hor, tak se konecne temer vylidnila. Hory byly nadherne, misty snih a na vrcholcich ledovce.

Patek 1.8.

Vzbudila jsem se celkem pozde, asi v pul jedenacte. Hned jsem se sla zeptat na svuj rozpis prace, ale zatim ho nevytvorili, takze mam dnes volno. Hotel Rimrock dnes slavi patnactiny, takze byla na poledne naplanovana grilovacka pro zamestnance. Kvuli spatnemu pocasi se bohuzel oslava presunula dovnitr, ale i tak byl obed skvely: grilovana masa, klobasy, salaty, zmrzlina, dort... No parada. Taky mi personalistka rekla, ze ma Kapy prijit na pohovor. Bohuzel to dnes uz nestihl, tak se domluvili na pondeli. Moc doufam, ze ho taky vezmou. Pani, ktera ma na starosti ubytovani, mi rikala, ze je to dost pravdepodobne a ze pro nas ma volny pokoj, ze bychom jako manzele mohli bydlet spolu. Evza dostala mail, ze ji take vzali a za ma nastoupit v utery. Evza, Mira a Kapy planuji na vikend vylet do narodniho parku Jasper, ja stale cekem na rozpis sluzeb.

Ctvrtek 31.07.

Rano jsme s Kapym vstavali brzo, abychom to stihli na desatou do hotelu. Kapy mi pomahal s vecma, protoze budu mit v hotelu i ubytovani. Check-in trval asi 2 hodiny, musela jsem projit a podepsat stoh papiru, provedli nas po hotelu a nakonec jsem se ubytovala. Bydlim na pokoji se dvema kanadankama, Naomi je z Britske Kolumbie a pracuje v pradelne, Christine je z Quebecku a dela servirku v hotelove restauraci. Zatim jsem nedostala rozpis sluzeb, takze jsem jela do mesta za Kapym, Mirou a Evzou, kteri zatim byli v jobcentru. Koupila jsem si boty i silonky a take jsme nakoupili a poslali pohledy domu, tak jsem moc zvedava, kdy / jestli prijdou. Hotel je na kopci docela daleko od mesta, skoro hodinu pesku. Kazdou pulhodinu jezdi autobus, ktery maji zamestnanci zdarma. Krome toho mam zdarma lanovku na kopec nad nami, jedno teple jidlo denne, a za 30 $ mesicne pristup do hoteloveho bazenu, sauny, fitka, na squash... Mirovi odpoledne prisla zprava, ze ho take berou do hotelu do pradelny, ma nastoupit v utery. Tak doufam, ze vezmou i Kapyho a Evzu. Vecer jsem v hotelu vyprala, koukaly jsme s holkama na televizi a celkem brzo jsem usnula.

Streda 30.07.

Dnes jsme opet vyrazili do Banffu. Mirek a Evza meli iterview v hotelu a krome toho jsme se chteli jit nekam vykoupat: kdyz bude hezky, tak na Cascade Lake, kde uz jsme byli minuly tyden, kdyz bude osklive, tak se nalozime do termalnich lazni. Vyhraly to termalni lazne, protoze byla zima a krome toho jsou kousicek od hotelu Rimrock. Mirek z Evzou prisli z pohovoru s tim, ze se jim pani ozve. A protoze me se zatim neozvala, dosla jsem se ji take zeptat jak to vidi se mnou... Pry mam prijit za hodinu, ze se s nekym domluvi. Hodinu jsem se koupala v laznich a pak... bomba! vzali me!!! Nastupuju zitra v 10 rano. Mam si jeste koupit cerne uzavrene boty a cerne silonky, zbytek uniformy mi daji... V jobcentru jsme jeste zjistili, ze Mirek a Evza maji prijit zitra v 11 na dalsi pohovory to Rimrocku... Tak snad z toho neco bude.

Utery 29.07.

Zatim jsme zustali v Banffu, kde jsme navstivili jobcentrum. Klukum se ozvali, ze by je chteli na nejake natirani. Zamestnavatel je z Lake Luise, ale pry maji praci i v Banffu a Canmore. Chteli jsme mu zavolat, ale z jobcentra jdou jen mistni hovory. Lake Luise je z Canmore brany jako dalkovy hovor, ale z Banffu jako mistni, tak jsme zajeli do Banffu. Chlapek mel stejne zaznamnik, tak Mira s Evzou alespon volali do hotelu Rimrock, kam bych chtela jit jako recepcni. Maji domluvene interview na stredu. Vecer jsme se vratili do Canmore kvuli Timovi :-). Maji tady v jednech prostorach Tima Hortonse, kam chodime rano na koblihy a pobocku retezce Wendy`s, kam pro zmenu chodime na vecere. Po vece jsme jeste zustali a zahrali jsme si Bang. Uz jsme tu celkem znami. Krome nas jsou tu dalsi stamgasti, napriklad mistni policajti, ti jsou tu take kazde rano a vecer.

Pondeli 28.7.

Kvuli praci v Kanade si musime vyridit tzv. Social insurance number, proste nejake cislo zamestnance, ktere vlada eviduje kvuli danim, duchodovemu systemu a tak... V Banffu to nejde zaridit, tak jsme vyrazili do 20 km vzdaleneho Canmore. Protoze v Banffu neni Tim Hortons a v Canmore ano, zasli jsme si na krabici koblih. Byly skvele. Take jsme zasli do job centra, ktere eviduje stejne nabidky jako v Banffu. Kdyz jsme kontrolovali maily, prisel tam nejaky chlapek, ze potrebuje na dnesek 2 pracanty na 4 hodiny, nejaka manualni prace. Kluci tedy sli s nim a ja s Evzou jsme zasli do knihovny, takze jsem konecne doplnila blog.

Nedele 27.7.

Nedele ma byt dnem Pane a dnem odpocinku, tak jsme sli na msi a zbytek jsme stravili nalozeni v laznich s horkymi prameny. Stalo to kolem 7 dolaru na cely den. Puvodne jsme chteli jit na vylet, ale pocasi bylo hrozne promenlive, chvili na tricko a kratasy, pak slejvak, chvili dokonce padaly kroupy, tak jsme si rekli, ze horke prameny budou lepsi varianta. Voda mela 40 stupnu, tak se tam nedalo vydrzet moc dlouho a ani plavat, to se clovek hned strasne zpotil. Stridave jsme se bahnili v bazenku a opalovali venku na slunicku. Jedne holce horka voda asi neudelala moc dobre, zkolabovala a prijela pro ni zachranka, nam to ale delalo dobre moc.

Sobota 26.7.

Je vikend, v job centru je zavreno a tak jsme se vydali na vylet k jezeru Minnewanka. Toto jezero je dlouhe asi 24 km a kolem nej vede turisticka cesta. Napred jsme se zdesili, kdyz jsme videli ty davy turistu, hlavne Japoncu, ale rekli jsme si, ze jich urcite vetsina po prvnim kilometru odpadne a vyrazili jsme. Spletli jsme se. Odpadli uz po 200 metrech.

Patek 25.7.

Tak jak se zda, Mirovi a Evze nepomohlo ani to, ze jeli vice na zapad a posunuli se o dalsi dve casova pasma [Banff je tedy 8 hodin pozadu za Ceskou republikou]. I tady spali jako dva medvedi a kdyz jsme v poledne prisli z job centra, teprve vylezali ze stanu. Sli s nami na obed, tedy respektive do supermarketu koupit si teple pecene kure a americke brambory a pak ke stolku do parku si celou dobrutku snist.
Odpoledne jsem mela pohovor v jednom hotelu, kde bych chtela pracovat jako recepci. Libilo by se mi tu vice nez v tom obchode, je i o trochu lepsi plat, ale konecne slovo reknou nejdrive v utery. Trochu zariskuji a praci v obchode zatim nevezmu. Vecer jsme se sli vykoupat do blizkeho jezera. Voda nebyla nejteplejsi, slo to, ale vsichni pritomni Japonci na nas koukali jako na blazny, ze jsme tam vubec vlezli.

Ctvrtek 24.7.

I dnes jsme si hledali praci. Stravili jsme opet dost hodin v job centru, posilali jsme maily a tak... Take jsem si davala zivotopis do nekterych obchodu, kde hledaji pracovni silu. V jednom o me meli zajem, mam si to rozmyslet a dat vedet, jestli tam chci. Bylo by to s ubytovanim za 10$ za hodinu, coz je skoro minimum co se tady tak nabizi.

Vecer dorazil Mirek s Evzou, kteri cestou pres Kanadu byli na mensich vyletech - na ostrove v jezere Superior a u nejakych vodopadu. Mirek mel ve stredu narozeniny, tak jsme mu misto dortu koupili nejakou babovku plnenou pudingovym kremem a vecer jsme to oslavili.

Streda 23.7.

Dnesek byl ve znameni hledani prace. Ve meste je Job Resource Centre, ktere pomaha lidem najit si praci. Po zaregistrovani muzeme zdarma pouzivat internet, ale vsechno co na nem delame se musi tykat hledani prace. Prosli jsme si nabidky a zacli jsme rozesilat maily se zivotopisy.

Vecer jsme zasli do informacniho centra na film zdarma, tykal se podchodu pro zver pod dalnici, ale nebyl moc zajimavy.

Utery 22.7.

Na mape Kanady jsme koukali, ze nas kamionak bude z Calgary pokracovat pres Skaliste hory a pres mesto Banff, ktere se nachazi ve stejnojmenem narodnim parku. Vzpomela jsem si, ze jsme se na gymplu o tomto narodnim parku ucili, tak jsme se domluvili, ze se nechame svezt tam a uvidime, jestli by se tam dala sehnat nejaka prace.

Banff je mestecko s asi 7800 obyvateli. Obklopuji ho hory, lesy a nadherne modra pruzracna reka. Je to turisticke centrum [i kdyz na nas vkus trochu moc turisticke] a na kazdem rohu visi nabidka prace. Rozhodli jsme se, ze tady zkusime stesti. Vecer jsme sli na msi, protoze jsme se nedostali v nedeli. Farar byl Ital a dovolil nam postavit si stan za kostelem. Ubytovani je v Banffu strasne drahe.

Pondeli 21.7.

Tak jsme dorazili do Reginy. Dosli jsme si na "obed" do McDonalda, protoze zrovna pobliz nebylo nic normalniho, kde bychom se mohli levne najist. V Kanade jsou rozsirene retezce, ktere zname z Cech, jako KFC a McDonalds, ale navic je tu jeste jeden typicky kanadsky, ktery se jmenuje Tim Hortons po jednom kanadskem hokejistovi. Najdeme ho pri dalnicich a temer v kazdem mestecku, prodavaji tam hlavne kafe a vyborne koblihy [donuts]. Kdyz se jde ve vice lidech, je nejlevnejsi koupit si jich krabici po dvanacti. Moje oblibene jsou s polevou z javoroveho sirupu.

Kdyz jsme se najedli, nasli jsme dalsiho kamionaka, ktery byl ochotny svezt nas az do Calgary. Pomoc s vykladanim kamionu nepotreboval, protoze pak pokracoval az do Vancouveru na pobrezi Ticheho oceanu. Jeho kamion byl stejny typ jako ten, kterym jsme jeli predtim, ale uz ho nemel tak pekne utulny a zabydleny. Na druhou stranu o dost min kouril.

Nedele 20.7.

Dneska to vypadalo napinave. Kdyz nas ridic zastavil v jednom meste na prestavku, ze si dame neco k jidlu a on si dojde vyprat, ztratil klic, kterym mel zablokovanou ridici paku proti zlodejum. Nastesti ho po dlouhem hledani nasel nekde na poli. Vecer jsme mu pomahali vylozit kamion v nejake pekarne, vezl balene sladke pecivo. V pekarne jsme dostali vyborny rozinkovy chleb se skorici, trochu podobny nasi vanocce.

Sobota 19.7.

Tak jsme si nasli prvni praci - nebo spis ona si nasla nas. Domluvili jsme se s jednim kamionakem, ze me a Kapyho sveze do Reginy v provincii Saskachevan a my mu za to cestou ve Winipegu v provincii Manitoba pomuzeme vylozit kamion. Jizda kamionem byla celkem fajn, clovek tam mel prostor, mohl se protahnout a nas kamionak to tam mel jako v pokojicku - mekky modry koberecek, dokonce jsme se tam museli zouvat a on ridil v papucich. Jedina nevyhoda byla, ze strasne kouril. Cesta pres Ontarijske lesy byla nekonecna, ale pekna, hlavne kdyz se jednou za cas objevilo nejake jezirko nebo skaly. V kamionu byly i palandy, tak jsme s Kamyp mohli prespat na te horni.

Patek 18.7.

V Torontu bylo moc pekne, vsichni se o nas hrozne moc starali a hyckali nas, ale je cas postavit se na vlastni nohy. Vsichni nam rikaji, ze nejkrasnejsi z cele Kanady jsou Skaliste hory, tak kdyz uz v te Kanade jsme, zkusime se tam podivat a nekde pobliz si najit praci, abychom mohli jezdit na vylety do hor.