Sobota 6. 10. 2012 – Velký výlet s Brianem

Město Salt Lake City je obklopené horami, stačí vyjet za poslední domky a můžete jít na tůru nebo v zimě lyžovat. Podmínky pro lyžování jsou dobré, dokonce se zde v roce 2002 konala zimní olympiáda. Brian nás dnes vzal na výlet do hor. Ptal se, jestli chceme malý, střední nebo velký „hike“ neboli výšlap. Vybrali jsme si velký, po dlouhém cestování autem jsme si chtěli trochu protáhnout nožky. Ptali jsme se na převýšení a Brian začal mluvit o téměř 3000 metrech. Toho jsme se trochu zalekli, ale pak jsme pochopili, že do více než 2000 metrů nad mořem pojedeme autem a jen zbytek půjdeme. Krajina byla moc pěkné, škoda že takové hory nemáme za Prahou.

Došli jsme se podívat k jezírku, do kterého dva pánové s dětským nadšením házeli ze skály co největší balvany a měli radost, jak to šplouchlo. Pak začali soutěžit v házení žabek. Brian říkal, že házení kamenů do vody Američané milují. Brian se ptal, jestli chceme pokračovat dále, což jsme s nadšením přijali. Stoupali jsme k dalšímu jezírku, přišlo nám to jako pohodová procházka, ale Brian vypadal, že toho má dost, ačkoliv jsme často strategicky zařazovali fotící pauzy.

Dostali jsme se téměř do sedla mezi dva vrcholy, jejich zdolání jsme raději nenavrhovali, abychom Briana zbytečně neuhnali. Za tři hodinky jsme byli zpět u auta. Doma pak Brian manželce vykládal, na jakém jsme byli obrovském hiku, až na vrcholu, a že jestli chce zjistit, jak má špatnou fyzičku, že má s námi taky někam jít. Fakt jsme se krotili, ale nožky už nějak do kopců běhají samy. Tak snad nám to chvíli vydrží. Cestou z výletu jsme se stavovali v obchodním domě Casco koupit něco na večeři. Tento obchoďák trochu připomíná české Makro, jen je tam větší zmatek. Jestli mají v normálních amerických supermarketech velká balení, tak tady mají zásadně pouze obrovská. Večeři Brian se Sindrou podávali přes plot sousedům, se kterými se hodně kamarádí. Jedli jsme tedy všichni u sousedů na zahradě. Když se sousedé doslechli o našem dnešním velkém výletě a dozvěděli se, že jsme stanovali v Denali na Aliašce a že chceme teď v říjnu kempovat v yellowstonském národním parku, prohlásili, že jsme blázni. A to jsme se v Kanadě cítili docela normálně, spíše ze začátku jsme se občas styděli, když nás kanadští důchodci s krosnami téměř předbíhali do kopců. U večeře Brian se Sindrou hodně vzpomínali na Sušici, na české pivo a především na Tomáše, kterého tímto zvou, ať taky někdy dorazí! Protože se ochladilo, přesunuli jsme se k sousedům domů. Zde jsme zjistili, že pár dýní u Briana před vchodem je velice decentní výzdoba. Ačkoliv Halloween mají až téměř za měsíc, v kuchyni i obýváku se to jen hemžilo dýněmi a dalšími haalloweenskými dekoracemi všech velikostí a z nejrůznějších materiálů. Ale zlatým hřebem obýváku bylo něco jiného: dva hrací automaty původem prý z Las Vegas. Prostě dnes jsme zažili americký večer jako vyšitý.