Pátek 5. 10. 2012 – Hurá do Salt Lake City

Jelikož krajina i dnes byla stejně jednotvárná jako včera, rozhodli jsme se, že na to šlápnem a těch 750 km do Salt Lake City dojedeme. Když jsme se probudili, naše lovkyně ještě spaly v karavanu. Ve stanu jsme tedy nechali naši obvyklou „navštívenku“ – pohlednici Prahy s poděkováním. Zastavili jsme se v opět v jednom kovbojském městečku, tentokrát ve Weiseru. Zaujal nás obchůdek se sedly, pan sedlář je přímo v krámku ručně vyráběl z poctivé kůže.

Některá byla malá umělecká díla. Panu sedláři jsme vysvětlili, že pro naše koně pod kapotou sedlo nepotřebujeme, ale že jsme v podobném krámku ještě nebyli. Ve vedlejším městě jsme se došli najíst, tentokrát do Taco Bell, což je fastfood s mexickou kuchyní. Na tortilách jsme si moc pochutnali, byla to příjemná změna. Mexických fastfoodů a restaurací tady přibývá a španělština tady je po angličtině nejpoužívanější jazyk. V USA totiž žije mnoho přistěhovalců z Mexika, ať už legálních či nelegálních.

Další cesta nám rychle utíkala, zpestřovali nám ji Šimek a Grossman svými povídkami. Kolem deváté večer jsme dorazili do Salt Lake City za kamarádem Brianem, který byl několikrát u Danči rodičů v Sušici a na oplátku nás zve už několik let k sobě do Salt Lake City. Je to sice drobet zajížďka, ale blíž v následujících letech pravděpodobně nebudeme. Brian už nás vyhlížel a k večeři nám uvařil pravé domácí hamburgery. Moc se mu povedly. Navíc vytáhl plzeňské pivo a becherovku, prý abychom se cítili jako doma. Poté nás provedl domem, který jeho manželka Sindra už začala zdobit na Halloween. Ubytoval nás v pokoji pro hosty, kde to vypadalo opravdu krásně, jako v hotelu. Vyspat se opět v posteli bylo velice příjemné.