Pondělí 1. 10. 2012 – Španělsko

Ráno jsme se probudili v autě někdy kolem sedmé. Bylo už trochu světlo. Jenže co to, kouknem na oblohu a on tam místo slunce svítil měsíc! Bourat stan jsme dnes nemuseli, tak jsme rovnou vyrazili na další cestu. Zastavili jsme se ve městečku Quesnell, kde měli jako atrakci obrovskou pánev na rýžování zlata. Vsadíme se, že taky největší na světě. Přijde nám, že o čemkoliv, co nemají v sousedním městě, se tady směle říká, že je to když ne jediné, tak alespoň největší, nejstarší atd. na světě.

Z Quesnellu se dá odbočit na městečko Bakerville, což je skanzen městečka z dob zlaté horečky. Chodí tam lidé v dobových oblecích a mají tam celou řadu atrakcí. My tam ale nepojedeme, protože jim včera skončila sezóna. Ve městě Williams Lake měli krásné veliké dřevěné íčko, dokonce otevřené a ještě k tomu s internetem.

Několik dalších měst po cestě se jmenovalo zvláštně: 108 Mile House, 100 Mile House, 70 Mile House. Tato pojmenování pochází z dob zlaté horečky v Bakerville, lidé jeli z Vancouveru proti proudu řeky Fraser do města Lillooet, odkud poté na koních postupovali dále. Po cestě byla síť domů, kde si mohli odpočinout, najíst se a vyměnit si koně. Tato místa se pojmenovávala podle jejich vzdálenosti od města Lillooet. V obci 108 Mile House je menší skanzen, několik různých starých dřevěných domů – pošta, kovář, banka, kostel... Kapy obdivoval malou výstavku dvojmužných motorových pil. V Britské Kolumbii je hodně významný dřevařský průmysl a i cestou jsme potkali několik pil a mnoho kamionů naložených kládami. V 100 Mile House pro změnu měli vystavené obrovské běžky, jistě také největší na světě. V íčku nám řekli, že je letos obzvláště teplý rok, dnes bylo 19°C a slunečno, běžně prý touto dobou bývá 5-7°C. Krajina se tady hodně změnila, byla hodně suchá, hodně suché trávy i kamenité až písčité půda, připomínala nám Španělské vnitrozemí. O něco dále jsme odbočili na silnici na Whistler a zakempili na překrásném tábořišti Marble Canyon (Mramorový Kaňon). Je po sezóně, tedy zdarma. Tábořiště leží u jezera, za jezerem i za silnicí se tyčí pěkně zbarvené skály.

Na informační ceduli jsme se dozvěděli, že na dně jezera jdou zvlášní útvary připomínající korály. Vytvářejí je prý jakési prehistorické organismy. Protože byl krásný teplý den, šli jsme se vykoupat do jezera. Na protější stráni jsme nasbírali dřevo na oheň a po dlouhé době jsme si na ohni grilovali hamburgery. Časem jsme si všimli, že skála za jezerem je nádherně osvícená měsícem, ten ale ještě nebyl vidět, protože byl schovaný za protější skálou. Počkali jsme si, až vyjde. Svítil opravdu hodně, dalo by se při něm číst a všechny předměty házely velice zřetelné stíny. Protože byla jedna z nejteplejších nocí na naší cestě a navíc už nelétali žádní komáři, spali jsme dnes pod širákem.