Středa 3. 10. 2012 – Vancouver

Ráno byla zima, nespíš kousek pod nulou. Rychle jsme si uvařili čaj a pokračovali směrem na Vancouver po silnici nazývané Sea to Sky Highway – Silnice od moře do nebe. My jsme ji ovšem projížděli v opačném směru: z horského Whistleru do přímořského Vancouveru. Za městem Squamish jsme měli krásný výhled na záliv Tichého oceánu obklopený lesy a horami a korunovaný blankytnou oblohou téměř bez mráčku. Nádhera. Před polednem jsme byli ve Vancouveru. Byl to trochu šok, z liduprázdné divočiny se za pár dní dostat do velkoměsta a řešit, že stojíme před íčkem a nemáme kde zaparkovat, přesněji řečeno stojíme v placené zóně mezi mrakodrapy a netušíme, jak a kolik se za parkování platí. Psali tam cosi o platbě mobilním telefonem a s tím se nám narychlo experimentovat nechtělo. Kapy tedy zůstal v autě, aby se to nedalo brát jako parkování a Danča rychle sběhla do íčka pro mapku centra. Konkrétní informaci, kde je neplacené parkování, od pracovníka íčka nedostala, povídal cosi o rezidenční oblasti, ale tam jsme nic nemohli najít, tak jsme nakonec auto za 5$ na den nechali ve Stanley Parku.

Tento park údajně patří k největším městským parkům na světě, kdo a podle jakých kritérií to počítal ovšem netušíme. Jisté je, že se jmenuje po Lordu Frederickovi Stanleym, který byl v letech 1883 – 1893 generálním guvernérem Kanady. Jmenuje se podle něj také Stanley, Cup, jeho synové totiž hráli hokej a pan Stanley se tedy stal věrným a nadšeným fanouškem tohoto sportu.. Park, který leží na poloostrově, je protkán velkým množstvím cest a cyklostezek. Obyvatelé Vancouveru zde mohou trávit svůj volný čas a procházet se mezi až 100 let starými a 75 metrů vysokými stromy. My jsme na okraji parku poprvé v životě potkali medvídky mývaly. Na lidi jsou zvyklí, trpělivě čekali, až si vylovíme a zapneme foťák. Šli jsme si projít Downtown - centrum města. Líbila se nám cesta pro pěší a cyklisty při moři s výhledem na hory. Okolo nás stále probíhali sportující lidé, což nás v čase oběda překvapilo. Že by si místo oběda dali kolečko kolem centra?

Trošku zvláštní je, že jsme se do kanadského Vancouveru nejvíce těšili na Chinatown – čínskou čtvrť. Zašli jsme si zde do jedné z mnoha čínských restaurací na oběd. Objednali jsme si menu pro dva, přinesli nám dva vrchovaté talíře čínských masových směsí a další ohromný talíř čínských smažených nudlí s masem. Ohromně jsme si pochutnali. Jen jsme nechápali, jak jsme dokázali tak obrovské porce spořádat, původně jsme si mysleli, že si toho alespoň půlku budeme muset nechat zabalit s sebou. Poté jsme se proplétali uličkami a nakukovali do obchůdků s potravinami. U většiny věcí jsme netušili, co to je, jak to chutná ani k čemu se to může používat. Čínské nápisy nám příliš nepomohly. Z věci, které se nám podařilo identifikovat, zmíníme třeba sušené ryby a krevety, sušené chobotnice a mořští koníci, mořské řasy a nejrůznější druhy hub včetně chorožů. Neidentifikovali jsme různé druhy kořenů a zrní. Jako zákusek jsme si v jednom čínském pekařství koupili podivné rosolovité koule s kokosem a arašídy. Poté jsme si prohlédli čínskou zahradu. Kousek za hranicí Chinatownu začínala historická, tzn. asi 100 let stará čtvť Gasstown. Její největší atrakcí jsou první parní hodiny na světě. Jak fungují, to jsme úplně nepochopili, ale vychází z nich pára a každou čtvrt hodinu pískají. Pak jsme se procházeli směrem k autu, zašli jsme k Timíkovi na kafe a na net a pak jsme vyrazili směrem do amerického státu Washington směrem na Seattl. Na hranicích byla fronta, ale jinak nám problémy nedělali. Zakotvili jsme na odpočívadle a přespali v autě.