Pátek 12. 10. 2012 – Grand Canyon of the Yellowstone

Ráno jsme sbalili stan a vyrazili na další objevování Yellowstonu. Projížděli jsme okolo obrovského jezera Yellowstone, které má rozlohu 350 km2. Šli jsme se projít po obsidiánové pláži jezera na Gull Point.

Prošli jsme si geotermální oblast Mud Volcano, kde jsme obdivovali bahenní sopky – místa, kde skrze bahno probublávaly na povrch plyny a na povrchu vytvářely větší či menší bubliny. Líbil se nám jev „Dragon's Mouth Spring” – Dračí tlama. byla to jakási jeskyně, ze které vytékala voda, valila se oblaka dýmu a ozývaly se takové zvuky, že jsme málem začali věřit na všechny pohádky o dracích. V této oblasti bylo také hodně cítit síru a někde dokonce síra vytvářela na zemi žluté fleky.

Tento zápach, díry v zemi, ze kterých se valí pára, bublající horká voda a bahno, to vše určitě lidé mohli dříve považovat za důkaz existence pekla. O kousek dále jsme si prohlíželi Sulphur Caldron, jámu v zemi naplněnou žlutě zbarvenou kyselinou sírovou téměř stejně silnou, jako je v autobaterii. Kupodivu v této horké kyselé vodě žijí bakterie, které vytváří další kyselinu sírovou. Od jezera Yellowstone jedeme podél stejnojmenné řeky, která ve žlutých skalách vyhloubila až 360 m hluboký kaňon - Grand Canyon of the Yellowstone.

Ten je opravdu překrásný, šli jsme se podívat na hned několik vyhlídek z různých úhlů. Moc se nám líbily dvoje vodopády i to, jak se žlutá i méně zastoupená červená skála drolí a barevný písek na svazích vytváří nádherné obrazce. K jedné vyhlídce na vodopády vedly železné schody se zábradlím asi do poloviny kaňonu a na začátku nás opět pobavila upozornění, že cesta je extrémně náročná, člověk má hodně pít a odpočívat aby si neuhnal infarkt, a chůze na podpatcích se nedoporučuje.

Na jednom odpočívadle jsme se zastavili ukuchtit si k obědu čínskou nudlovku. V benzínovém vařiči docházel benzín, tak ho Kapy chtěl dolít z 20 litrového kanystru. Ten byl ale přeplněný, manipulace s ním byla obtížná a Kapymu vystříkl benzín přímo do obličeje. Naštěstí stihl zavřít oči a nic se mu nestalo, jen ho trochu pálil obličej. Pokračovali jsme do informačního centra Canyon Village. Protože se připozdívalo a věděli jsme, že do tmy nestihneme si prohlédsnout vše, co nás ještě v parku zajímá, zašli jsme se zeptat na spaní v tzv. backcountry, tedy v přírodě nedostupné autem. Brian nás sice strašil, že je to drahé a člověk musí projít celodenním školením, naštěstí měl ale mylné informace. Platit jsme nemuseli nic a zabralo nám to necelou hodinu, z toho asi 20 minut jsme čekali, až dorazí příslušný ranger a dalších 20 minut jsme koukali na informační video. Dozvěděli jsme se jen dvě až tři drobnosti, jinak už jsme vše znali nazpaměť, jsme už za tu dobu v severní Americe proškolení horem dolem, měli by nám dát nějaký certifikát a už nás s tím nezdržovat. Poté jsme si museli vybrat místo, kde přesně budeme spát. V Yellowstone mají jakási primitivní označená tábořiště, kde je možné přespat. Vybavená jsou pouze cedulkou, udupaným místem na stan a tyčí, na kterou se zavěšuje na noc jídlo. Na rovinu jsme rangerovi řekli, že nám jde pouze o nocleh zdarma, tak nám doporučil místo u jezera Ice Lake pouhou míli od silnice. Poslední zbytky slunečního světla jsme využili na prohlídku termální oblasti Artists Paintpots, kde opět půda byla barevně zbarvená. Moc se nám líbila malá čistě bílá bahenní sopka, která vytvářela velké bubliny, které pak praskly a rozlétly se, takže všude kolem sebe házela bílé bláto. Pojmenovali jsme ji Flusík. Poté jsme dojeli zaparkovat chroustíka a sbalili jsme si na přenocování „v divočině“. Už nás dost deprimuje, že se zde stmívá v sedm večer a sluníčko vychází kolem osmé. Den je pak hrozně krátký a v noci nemá cenu nikam moc cestovat, když člověk nic nevidí. S krosnami jsme došli k jezírku, postavili stan, ukuchtili, pozorovali západ slunce a pak nebe plné hvězd.