Čtvrtek 27. 9. 2012 – Kochací jízda

Ráno nás vzbudil zvuk bagrů, kemp se totiž postupně opravuje, aby byl na příští sezónu byl jako ze škatulky. V naší části kempu se ale nepracovalo, kromě nás zde bylo ještě několik karavanů. V noci bylo na naše poměry nezvykle teplo, je vidět, že už jsme popojeli kus na jih. Jen bohužel pršelo, tak jsme si moc nemohli prohlédnout okolí. Posnídali jsme v autě a poté jsme v mírném dešti zbourali stan. Dnes jsme před sebou měli dlouhou cestu, ale projížděli jsme nádhernou krajinou a mnohokrát jsme zastavovali, abychom si vyfotili okolní hory a jezera. Zatímco na Yukonu mnoho stromů už opadalo a začínala převládat podzimní hnědá barva krajiny, tady v Britské Kolumbii listí teprve zlátne a mnoho stromů je ještě částečně zelených. Počasí jsme vychytali moc pěkné, hlavně u hranice s Yukonem lidé říkají, že touto dobou už obvykle sněží. Také Mike se divil, že Whitehorse už dávno není pod sněhem. Ve městečku Dease Lake jsme se zastavili doplnit benzín a blog. Silnice projížděla mezi dvěma národními parky, Spatsizi Plateau Wilderness Park, který je přístupný jen lodí nebo letecky, silnice dovnitř nevedou. Na druhé straně je národní park Mount Edziza, kde jsou některé hory sopečného původu. K jedné vyhaslé sopce vede třídenní trek, na ten se ale nevydáme. V obci Bob Quinn nás zaujalo místní letiště, u cedule „Vítejte na letišti“ jsme uviděli jeden vyasfaltovaný pruh někde v křoví.

Na jednom pěkném obědvátku jsme si uvařili míchaná vajíčka. Na dlouhé cestě jsme si pouštěli písničky, mimo jiné od skupiny Lucie. Najednou Danča zvolala „ Jé, medvídek!“. Kapy se začal rozhlížet, ze kterého křoví chlupáč kouká. „Ale ne, myslím Medvídek z Bogoty, už jsem tu písničku dlouho neslyšela.“ Písnička ještě nedohrála a Danča povídá znovu: „Medvídek! Ale teď už opravdový, před námi!“. A opravdu, u silnice si to vykračoval huňatý medvěd černý. Tak Medvídka z Bogoty na výletech v lese rozhodně zpívat nebudeme! :-) V Meziadin Junction jsme odbočili na silnici číslo 37A, která vede do městečka Stewart a dále do nejjižnějšího městečka Aljašky dostupného po silnici: Hyder.

Krajina cestou byla úchvatná, přímo nad silnicí se tyčily vysokánské hory a z nich stékaly četné ledovce a potůčky, které tvořily větší i menší vodopády. Cestou do Stewartu mělo být tábořiště zdarma u Clements Lake. Odbočka na něj byla maskovaná v křoví, tak jsme ji přejeli. S pomocí místních obyvatel jsme ale tábořiště nakonec našli. Bylo opravdu nádherné, u jezera, nad ním se tyčila obrovské hora.