Středa 26. 9. 2012 – Cassiar Highway

Ráno jsme si přivstali, abychom se rozloučili s Mikem a s dětmi. Poté jsme si uvařili míchaná vajíčka a čekali jsme, až teplota venku vyleze nad nulu. Když se tak konečně stalo, Kapy za pomoci hadice a hadru důkladně odmaskoval Chroustíka z bahenních nánosů, klidný, že je pouze nevymění za nánosy ledu. Poté jsme se vydali směrem na jih, ujeli jsme asi 400 km po Alaska Highway. U benzínky jsme pak chtěli doplnit nádrž, ale tak složité procedury jsme u tankování ještě nezažili. Na stojanu byla samolepka pouze kreditní karty Mastercard, my ale máme Visu. Danča se šla zeptat do přilehlého obchůdku s restaurací, zda můžeme platit i Visou. Paní vyběhla, že nám půjde pomoci, že by Visa měla fungovat také – a ukázala nám symbol Visa na druhé straně stojanu. Karta jí ale nějak nefungovala, tak volala vysílačkou nějakému kolegovi a pak nám poradila, že máme zavolat do banky, proč to nefunguje. Vysvětlili jsme jí, že do Čech rozhodně volat nebudeme, že to si raději natankujeme jinde. Paní měla smysl pro obchod a řekla, ať se posadíme do restaurace, že to nějak vyřeší. Také nám začala vyprávět, že loni měli brigádníka z České republiky. Pak ještě několikrát vysílačkovala kolegovi, ať restartuje software pumpy, asi po čtvrt hodině vymysleli, že zaplatíme přímo v restauraci, kde naše karta fungovala. Pak už jsme jen vyřešili drobné nesrovnalosti ohledně ceny, která po restartování záhadně vzrostla, jako pozornost jsme obdrželi vzorek jadelitu, který se v okolí těží, a skoro za chvilku jsme odjížděli. Kousek před Watston Lake jsme odbočovali na silnici číslo 37 – Cassiar Highway, což je alternativní cesta do Prince George. Jinak než přes město Prince George se do Vancouveru po silnici nedostaneme, žádná silnice při pobřeží nevede. Cassiar Highway se jmenuje podle zaniklého zlatokopeckého města Cassiar, které poslední obyvatel opustil teprve roku 1992. Poblíž Cassiar se nachází Jade City, dříve centrum těžby jadelitu, které má dnes pouhých 12 obyvatel. Asi po 90 km jízdy po Cassiar Highway jsme zakotvili v provinčním kempu Boya Lake. Jelikož je po sezóně, je zdarma. Jezdit po sezóně se začíná líbit. Ještě že jsme se během sezóny řádně zásobili mapami a letáky, bez informačních center to teď celkem obstojně zvládneme a výběr kempů zdarma máme čím dál tím širší.

Jen dny už se nám krátí, ač jsme přijeli ještě před osmou, už se setmělo. Kemp byl na velice krásném místě u jezera, té krásy jsme si ale bohužel moc neužili. Večer ho halila tma, ráno pro změnu déšt.