Neděle 12. 8. 2012 – Prince George

Dnes je neděle, takže jsme chtěli zajít někam do kostela. Vstali jsme poměrně brzy a jeli jsme se do nejbližšího městečka, Mc Bride, podívat, v kolik hodin bude mše. Kostel jsme napřed nemohli najít, tak se Danča šla náhodného kolemjdoucího zeptat, kde mají kostely. Koukal se na ní jak na blázna, protože právě stála u kostela. Nějak si na první pohled nevšimla, že na tom nevýrazném domku vedle je namalovaný kříž... Katolický kostel byl o kousek dál, podobně malý a nevýrazný, ale měl náznak vežičky. Na velké ceduli se psalo, že mše bude v jedenáct. Nějak nás napadlo jít se podívat na nástěnku, zda zrovna dnes není výjimka. A taky že byla. Mše totiž proběhla už v sobotu večer. Našeho pobíhání kolem kostela si všimla paní z vedle stojící fary a šla nám poradit další mše v nejbližším okolí. Do blízkého Prince George (vzdáleného asi 150 km) to na ranní mše už nestihneme, večerní bude v sedm. Dostali jsme adresu a vyrazili. Město Prince George (pojmenované zcela jistě po Kapym – Jirkovi) nás přivítalo informačním centrem se zcela skvělým týpkem, který by nám nejraději pověděl o městě a okolí úplně všechno. Tento kout Kanady není moc turistický, především tudy rychle projíždějí auta mířící na sever na Aljašku. V našich průvodcích jsme se o něm v podstatě nic nedozvěděli, v cestopisu Aljaška od manželů Mojžíšových se píše jen, že se nasvačili v parku v centru a jinak že tam nic zajímavého není. Pán v íčku nám poradil nejen, kde najdeme kostel a obchody, ale i pěkné muzeum, příjemný lesopark, místo na přespání, dal nám mapky Alaska Higway a poradil návštěvu městečka soch vyřezávaných motorovkou a krásnou oblast Tumbler Ridge, kde můžeme podnikat výlety k jezerům a vodopádům. Protože město Prince George mělo být na delší dobu poslední velké město s velkými (=levnými) obchoďáky, rozhodli jsme se doplnit zásoby. Cestou jsme potkali supermarket s názvem „Save on Food“, což znamená „ušetři na jídle“. To znělo lákavě, tak jsme vešli. Napřed nám to přišlo celkem drahé, ale pak jsme zašli do pilotní části obchodu a tam jsme pochopili princip. Při našich cestách po Skandinávii jsme si oblíbili bonbony na váhu, kterých si člověk dal do pytlíku, na kolik měl právě chuť. Tak takových bonbonů tu měli doslova tuny, navíc si člověk mohl stejným způsobem na váhu koupit sušenky, sušené ovoce, cukr, mouku, těstoviny, rýži, sušené mléko, horkou čokoládu v prášku, koření, prostě téměř cokoliv. Jednotková cena sice nebyla tak příznivá jako u mega balení v jiných obchoďácích, ale vděčně jsme si za pár dolarů koupili trošku škrobové moučky a několik druhů koření. A zlatým hřebem nákupu byly obalované mandle v čokoládě. Samozřejmě jsme si nezapomněli vyřídit slevovou kartu, abychom na nákupu ještě trošku ušetřili. V prověřeném wallmartu jsme za slušné ceny nakoupili zásobu konzerv s masem a zeleninou, další pytel těstovin a pytel sušeného mléka, abychom mohli snídat poměrně levné cereálie. Dalším bodem programu bylo muzeum mašinek a dřevařství. V íčku jsme dostali slevový kupon na vstup 1+1 zdarma, na ISIC tedy vstup pro oba stál 5$. Čekal nás průřez historií kanadské železnice.

Prolézali jsme si parní i novější lokomotivy, vagonky obyčejné i luxusní, železniční sněžné pluhy, mohli jsme si vlézt dovnitř na místo „mašinfíry“, omrkli jsme výstavku vývoje telefonů i motorových pil

a dokonce sem přemístili jedno historické nádraží. U něj bylo napsáno, že nádražáci měli zvláštní úkol ve volném čase pečovat o záhonky u stanice, dokonce se vyhlašovaly soutěže o nejlepší zahrádku. Cílem bylo demonstrovat cestujícím úrodnost zdejší půdy a motivovat je tak, aby se usadili v řídce obydlených koutech Kanady. Ještě jsme si prošli lesopark, chvíli relaxovali u jezera, zašli jsme na mši a pak jsme vyrazili na místo našeho dnešního noclehu, které nám poradil pán v íčku. Než jsme ho našli, bylo asi devět večer. Chvíli jsme si mysleli, že jsme tam špatně, dojeli jsme na zahradu u nějakého srubu. Trošku jsme se prošli okolo, a když jsme ve tmě našli cedulku „tady můžete kempovat a piknikovat“, víc jsme to neřešili, postavili jsme si stan, zalezli do něj a usnuli.