Pondělí 20. 8. 2012 – V zemi nikoho

Ráno u našeho „No campingu“ zastavil karavan se dvěma moc milými staršími Švýcary. Odešli předčasně do penze a teď cestují po světě. Projeli Austrálii a teď si užívají krásy Kanady. Zajeli jsme se podívat do Fort Liard, abychom v severozápadních teritoriích viděli alespoň jedno městečko. Měli tady pár domků, benzínovou pumpu, policii, stanici první pomoci, supermarket a obchod se suvenýry, který měl na sobě ceduli „OPEN“, ale přesto byl zavřený. Když jsme ho opouštěli, mával na nás nějaký okolojdoucí dělník, že za 5 minut otevřou. Vrátili jsme se tam ještě třikrát v různých intervalech, ale situace se nezměnila. Vyvětlení jsme našli v místním supermarketu: na nástěnce tam totiž visel inzerát, že hledají někoho, kdo by tam šel na letní brigádu jako prodavač. Tak zřejmě ještě nikoho nenašli. V supermarketu bylo draze, ale byla tam celkem legrace. Kromě nás tam totiž žádní jiní zákazníci nebyli, a tak když se prodavačka vesele proháněla s košíky mezi regály a potkala nás, strašně se vylekala, div z toho nedostala infarkt. Zajímavé také bylo oddělení hraček, kde vedle sebe trůnily tři nejdůležitější položky: hokejka, luk a šípy, rybářský prut. Takhle se vychovávají malí Kanaďané. Zastavili jsme se na našem dřívějším tábořišti u Beaver Lake opéct si k obědu zbytek štiky. Naložená byla ještě lepší než včera, moc jsme si pochutnali, ale dojíst jsme to nemohli. Tak jsme nabídli nějakým sousedům, moc jim to chutnalo. Po výborném obědě jsme se vrátili na Alaska Highway a pokračovali na severozápad. Pokud nezískáme v íčku podrobnější mapu dané oblasti, obvykle cestujeme s pomocí naší skládací mapy celé Kanady v měřítku 1 : 5 500 000. Česká republika by se tam s přehledem vešla do sloupečku s vysvětlivkami. Říkáme jí „náš glóbus“. Takhle podrobná mapa v těchto končinách bohatě postačuje. V místech, kudy právě projíždíme, jsou na mapě vyznačena i ta nejmenší města. Vždy se těšíme, že dotankujeme a nakoupíme nějaké potraviny, ovšem poslední dobou města vyznačená na mapě obvykle vypadají tak, že je tam jedna až pět stavení a historický stojan na benzín. Takováto města mají někdy padesát, někdy jen dva obyvatele, ale i tak jsou zanesena do našeho glóbusu. To asi proto, aby bylo vidět, že tam mají nějakou civilizaci a aby neměli dlouhé centimetry silnic prázdné.

Například městečko Tetsa River má podle letáku 75 obyvatel, ale netušíme, kam je poschovávali. Viděli jsme jen restauraci, která zároveň sloužila jako benzínka, obchod se suvenýry, veřejné WC a telefonní budka. Stropy a zdi byly ověšeny kšiltovkami všech barev, které tam už od 70. let 20. století nechávají na památku cestující. Prý už jich nasbírali kolem 8 tisíc. V obchodu se suvenýry prodávali například kůži ze skunka nebo liščí ocasy. Zastavili jsme se krátce u jezera Summit Lake, ale už se připozdívalo a za kemp se nám platit nechtělo. Nakonec jsme se ubytovali na utajeném tábořišti zdarma v NP Muncho Lake.