Středa 15. 8. 2012 – Cesta na Monkman Falls

Vstávali jsme dost pozdě a k snídani jsme si pekli na ohni zbytek hamburgerů. Než jsme se sbalili na dvoudenní cestu a vyrazili, bylo půl jedné. Vyrazili jsme na cestu k asi dvaadvacet kilometrů vzdálenému vodopádu Monkman Falls. Byl krásný slunečný den, ale protože jsme šli skoro celou cestu lesem, nebylo nám ani horko. Celou dobu jsme šli po pěšince za sebou, protože dva vedle csebe jsme se na ni nevešli. V lese rostla spousta dobrůtek jak doma na zahrádce: rybíz, angrešt, maliny, a také spousta velikánských borůvek. Občas jsme šli nepřehlednými místy, kde by za každým rohem mohl číhat medvěd. Ale žádný tam nečíhal, asi věděl, že měl Kapy větší hlad. Poučeni všemi protimedvědími varováními jsme věděli, že se máme chovat hlučně a povídat si, aby případný méďa mohl utéct. V nepřehledných úsecích jsme si tedy prozpěvovali „Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně“ a doufali, že čeština je pro ně dostatečně nesrozumitelný jazyk a tajemství turistů neodhalí. Pro změnu jsme recitovali básničku: Medvědě, medvěde, polívka ti nejede, takhle kdyby to byl med, to by jsi ho slupnul hned.“ Došli jsme na krásné tábořiště u řeky, s výhledem na vodopád. Na tábořišti jsme měli k dispozici místo na oheň s roštem, rovný plácek na stan a mechanismus na zavěšování jídla mezi stromy, aby nelákalo medvědy.

A bonusem byl roztomilý záchůdek s výhledem na krajinu, ten můžete vidět na fotce. V řece jsme se krátce vykoupali, ale byla dost studená. Cestou jsme nějak zapomněli dělat si přestávky, ušli jsme přes 22 km a tak když jsme dorazili na místo, byli jsme dost unavení, Kapy dokonce ani nedojedl večeři, bolela ho hlava a šel si lehnout.

Zbytek večeře v ešusu jsme pověsili mezi stromy, k snídani se bude hodit.