Středa 22. 8. 2012 – Watson Lake

Ráno pršelo a Danče se vůbec nechtělo ze stanu. Kapy uvařil snídani a pak jsme se ještě naposledy vydali do horkých pramenů, v dešti mají taky své kouzlo. Poté jsme se vypravili na další cestu směrem na Watson Lake. Cestou jsme potkali celé stádo bizonů, asi 45 kusů. Postupně přecházeli přes silnici.

Byla tam mláďata, dospělí bizoni a několik opravdu velikých samců, kteří hlídali u silnice a asi dávali pokyny, kdy mají ostatní přecházet. Dnes jsme poprvé přijeli na Yukon. Ze začátku jen tak váhavě a hned jsme se zase vrátili, pak na déle a nakonec jsme na Yukonu zůstali. Silnice se totiž klikatila při hranici Yukonu a Britské Kolumbie a tak jsme každou chvíli překračovali hranici. Yukon je teritorium, kde žije 250 000 karibu, 70 000 losů, 22 000 horských ovcí, 10 000 medvědů černých, 6 000 medvědů grizzly, 220 druhů ptáků… a 35 000 lidí. Cílem dnešního dne bylo městečko Watson Lake. Během stavby Aljašské dálnice se jednomu vojákovi, zastesklo po domově, tak na kůl přibyl směrovku do svého rodného města a vzdálenost.

Tesklivého vojáka následovali další a další, dnes je cedulí celý les. Aktuálně jich bylo kolem 72 000 a stále přibývají. Někdo přinesl ceduli ze začátku obce, hodně cedulí jsou espézetky z různých států USA a Kanady, někdo si nechal zhotovit kovovou desku, někdo vyryl své jméno a rodiště do kusu prkna nebo ho napsal liháčem na tácek, na puklici od pneumatiky nebo lopatku na smetí.

Našli jsme i několik českých cedulí, největší popularitě za mořem se ale Watson Lake zřejmě těší v německy mluvících zemích, odkud pochází relativně velký počet tak velkých cedulí, že nevíme, zda je s nimi vůbec mohli pustit do letadla. V místním íčku opatrují kopii první cedule, která to všechno způsobila. Kromě toho tam mají zdarma kávičku, malou expozici, napakovali nás letáky a poslali nás do svého malého kinosálu na film o stavbě Aljašské dálnice (tu už máme nastudovanou) i o dalších dopravních tepnách na Yukonu a o okolní přírodě. Informační centra jsou v těchto končinách hodně podporovaná, podobně vybavená zde na severu bývají běžně. V íčku nám také dali speciální „pas“ , do kterého můžeme sbírat razítka v íčkách a různých muzeích po celém Yukonu. Když razítek získáme alespoň 10 (ze 34), budeme zařazeni do slosování o 2 trojské unce yukonského zlata. To se nám zalíbilo, protože i kdybychom náhodou nic nevyhráli, razítka jednotlivvých muzeí jsou moc pěkná a budeme mít hezkou památku. Na Yukonu je dovoleno spát v podstatě kdekoliv, jednoduché vládní kempy jsou za 12 $. Pro dnešní noc jsme si našli hezký plácek u lesa a uvařili jsme si luxusní rizeto s mletým hovězím. Jako obvykle, zbylo i na další den.