Sobota 11. 8. 2012 – Mt. Robson

Kousek od místa, kde jsme spali, se nacházelo informační středisko provinčního parku Mt. Robson. Vede odsud populární trasa Berg Lake Trail, která je ideální na dva dny s přespáním v některém z kempovacích míst po cestě. Cena je (stejně jako v národních parcích) 10$ za osobu a noc.

Spí se v dřevěné ohrádce vysypané kůrou, říkali jsme tomu „květníky“. Trasa má v jednom směru délku 22 km a převýšení kolem 800 m. Tentokrát jsme o zaplacení kempovacího místa sice zauvažovali, ale na dnešek je volné jen jedno velice blízko výchozího bodu, což by nám moc nepomohlo. Vyrazili jsme tedy jen nalehko na jednodenní vycházku – ta se nám protáhla asi na 25 km. Turistů opět znatelně ubylo, většina lidí chodila sbalená na přespání. Všimli jsme si, že je trasa populární u všech generací – potkali mladé lidi, důchodce i rodinky s dětmi, všechny s krosnou na zádech.

Příroda se trošku změnila, les se místy skládal převážně ze vzrostlých cedrů. Hora Mt. Robson, okolo které jsme šli, je nejvyšší horou kanadských Skalistých hor, měří 3954 m a zadržuje hodně srážek, takže tam roste vegetace typická spíše pro deštné pralesy západu Britské Kolumbie. Nám ale naštěstí celou cestu svítilo sluníčko. Celou dobu jsme šli při říčce Robson, která měla modrošedou barvu. Došli jsme k jezeru Kinney Lake. Na oblázkové pláži Kapy učil Danču házet žabky, celkem úspěšně. Pak jsme pokračovali prudším stoupáním k houpajícímu se lanovému mostíku přes řeku.

Za ním jsme si dali sváču, pokochali se několika vodopády a došli až na začátek prudkého stoupání do Údolí tisíce vodopádů (Valley of a Thousand Falls). Poté jsme se otočili na zpáteční cestu. Danča si ještě šla prohlédnout chaloupku rangerů – správců parku. Nebyli doma.

V jezeře Kinney jsme se krátce vykoupali, všichni kolemjdoucí na nás zírali jako na blázny. Cestou zpět jsme si četli některé informační cedulky, dozvěděli jsme se například, že jeden z hlodavců, které jsme ve čtvrtek viděli pod horou Mt. Edith Cavell, se jmenuje Pika – určitě podle něj Japonci pojmenovali tu svou žlutou potvoru „Pikačů“. Večer v íčku jsem se přeptala na to, zda některé rostliny, které jsme cestou potkali, jsou jedlé. Až se ztratíme v lese, tak abychom neumřeli hlady a neotrávili se. Spali jsme na již nepoužívané, částečně zarostlé cestě kus od silnice. Uvařili jsme si luxusní těstoviny se slaninou.