Středa 8. 8. 2012 - Icefields Parkway

Ráno jsme nemuseli ani bourat stany, jen jsme sbalili spacáky a jeli dál. Dnes nás čekala projížďka údajně po jedné z nejkrásnějších dálnic světa, Icefields Parkway. Tak jsme se rozhodli si cestu pořádně užít, kochat se a stavět všude, kde uvidíme zastavená auta a kochající se lidi. A že těch zastávek bylo!

Udělali jsme si krátkou vycházku k překrásnému tyrkysovému jezeru Peyto, což je asi jedno z nejfotogeničtějších jezer NP Banff. Chtěli jsme tam posnídat, ale byly tam mraky turistů, tak jsme museli zdrhnout jinam. Snídaně se nakonec odehrála u řeky poblíž samoobslužného kempu. Existenci samoobslužných, tzv. obálkových kempů nám v íčku v Banffu zatajili, asi proto, že je to zřejmě nejlevnější způsob, jak legálně přespat v národním parku. 15$ za stan a noc sice pro nás také není zanedbatelná částka, ale kupodivu je to levnější, než ve dvou lidech zaplatit 10$ každý za spaní v tzv. backcountry (v lese, kam nejde dojet autem.) Do obálkových kempů se autem dojet dá, člověk nechá peníze v obálce, útržek z obálky si viditelně umístí poblíž stanu a večer nebo ráno to dojede zkontrolovat někdo ze správců parku. Poplatek je za stanovací místo, pro jeden stan to pro Čechy ještě vychází celkem draze, ale některá místa jsou tak velká, že by se na ně vešel menší skautský tábor (ten sušických skautek i jo, 6 -7 malých stanů by se na některá místa určitě nacpalo.) Každé místo má svůj stoleček s lavicemi a železnou krabici na oheň, za ten si ale musíte připlatit.

Po snídani jsme pokračovali v kochací cestě. Kromě fotících pauziček jsme šli i na malou vycházku ke hlubokému, ale úzkému kaňonu řeky Mistaya. Voda tam vykousala skálu do podivných útvarů, pod převisy často ani nebyla vidět, jen tam někde na dně hučela. Překročili jsme řeku Saskatchewan a zastavili jsme ve velice turistickém centru, kde vše bylo za velice turistické ceny. I benzín tam stál v přepočtu o 10 Kč na litr více než jinde. Ač jsme byli hladoví, nekoupili jsme si tam vůbec nic. Blížili jsme se k ledovci Columbia Icefield,což je největší ledovec ve Skalistých horách. Ledovec má rozlohu 325 km2 a je silný až 300 m. Ledovcové splazy, které z něj vytékají, přecházejí v řeky, které tečou do třech různých oceánů: Tichého, Atlantického a Severního ledového. Nejturističtější je ledovcový splaz Athabasca, na který jezdí obrovské autobusy s davy turistů. My jsme si vybrali ale jiný splaz, splaz ze kterého vytéká řeka Saskatchewan.

Abychom si ho mohli pořádně prohlédnout ze shora, vylezli jsme asi 400 výškových metrů na jeden horský hřeben. Pohled na tu masu ledu byl úchvatný. Za několik okamžiků začalo hustě pršet a chvílemi padaly i malé kroupy, a tak jsme se raději vydali zpátky k autu. Naše cesta pokračovala dále po Icefields Parkway až do města Jasper, kde nás zastihla další velká bouřka. Měli jsme již obrovský hlad, vždyť jsme naposledy jedli ráno, a tak jsme si zašli do nejbližšího fasfoodu pro něco k snědku. Když bouřka přestala, vyrazili jsme hledat místo našeho noclehu. Národní park Jasper má stejná pravidla jako Banff a ta zde bohužel platí i pokuta 2000 dolarů za nelegální kempování v lese. Nakonec jsme našli jedno parkoviště za městem, kde stálo několik aut, a kam jsme zaparkovali i našeho Chrousta ve kterém jsme nakonec i přespali.