Středa 1. 7. 2012 - Aukce aut

Francouzi, kteří couchsurfovali s námi, dnes brzy ráno dočasně odjeli. Měli totiž sice předběžně slíbenou práci v Calgary, ale už více než týden čekali na pohovor a včera jim ho přesunuli zase až na víkend, tak je to už přestalo bavit a jeli se podívat do Banffu. Poradili jsme jim totiž, že jsme tam minule pracovali a že je to tam pěkné a i nabídek práce je tam dost, což si ověřili na webu http://www.jobbank.gc.ca/ . (O dva dny později hlásili, že tam našli práci a zůstávají tam). My jsme celý den seděli doma na internetu a na telefonu a řešili koupi, pojištění a registraci auta. Wojtek nám dovolil si od něj telefonovat, protože místní hovory po Calgary má zadarmo. Dívali jsme se na nabídky ojetých aut, ale asi nejlepší nám pořád přišel ten včerejší Ford Taurus za 900$. Smskou jsme si ověřili, že auto majitel ještě neprodal a snažili jsme se pořešit pojištění. Většina pojišťoven nás odmítla pojistit, protože nemáme albertský řidičák. Pojištění se nechá řešit buď přímo s pojišťovnou, nebo s tzv. brokery, kteří obvykle mají smlouvu s několika různými pojišťovnami. Nějakou dobu jsem měla pocit, že mě pojišťovny přehazují brokerům a brokeři zpět pojišťovnám, nakonec jsme ale našli brokera, se kterým šlo pojištění zařídit na mezinárodní řidičák, a to na půl roku za 682$. (S albertským řidičákem bychom se dostali na cenu něco přes 400$, ale protože máme jen turistické vízum, na albertský řidičák nemáme nárok). Když jsme pozjišťovali vše potřebné, volali jsme majitelovi Forda Tauruse, ale oznámil nám, že ho právě prodal. (Další den jsme zjistili, že je auto opět na webu „kijiji“ za cenu o 400$ vyšší, takže nám ho zřejmě vyfoukl nějaký překupník.) No co, začali jsme volat a odepisovat na další inzeráty. Na další den jsme si domluvili dvě prohlídky aut. K večeru nám Wojtek nabídl, že nás vezme na aukci aut. Musím říci, že to byl asi náš nejsilnější dosavadní zážitek. Akce probíhá následovně: Při vstupu je nutné se zaregistrovat a člověk dostane seznam dražených aut a na přední stranu je mu napsáno fixou identifikační číslo, kterým se vždy zamává, když má člověk zájem. Po registraci jsme si šli prohlídnout parkoviště s draženýma autama, bylo jich tam tak 1000, auta všeho druhu i velikosti. Auta je možné si prohlédnout, ale nedá se s nimi nikam jet, takže toho o nich člověk moc nezjistí. Zalíbily se nám asi 3 auta a tak jsme se šli zeptat na jejich vyvolávací cenu, protože informace k autu obsahovali pouze jméno, rok výroby a počet najetých km. Když jsme zjistili, že námi zvolená auta se vyvolávají za dvou- až čtyřnásobnou cenu než byl náš limit, chtěli jsme jet domů s tím, že tady asi těžko pořídíme. Naštěstí nás Wojtek zastavil, s tím že se máme jít přece jenom podívat na aukci, která právě začínala. Aukční síň, no možná spíše garáž vypadala následovně. Na jedné straně stály dva pultíky a za nimi vyvolávači, uprostřed bylo prostor pro auta a na druhé straně byly po celé délce schody, na kterých seděli zájemci, bylo jich tam asi 100. Celá aukce vypadala, jako kdyby se neodehrávala v civilizované Kanadě, ale někde v Pákistánu. Do garáže přijela vždy dvě auta, před každého vyvolávače jedno. Vyvolávači začaly okamžitě řvát do mikrofonu základní informace o autu, podotýkám, že celou dobu mluvili současně a přeřvávali se. Asi nikdy jsme neslyšeli někoho mluvit tak rychle, bylo to jak kulomet. Na představení auta mu stačilo tak 5-10 sekund, pak řekl vyvolávací cenu kterou během 5 sekund tak 10x zopakoval, do toho ještě u každého auta stál jeden maník, který stále opakoval informace o autu, takže najednou tu řvali 4 lidé... Když někdo na vyvolávací cenu zamával, tak vyvolávač se zeptal asi 10x jestli dá někdo víc, pokud nedal tak auto bylo jeho. V případě že na vyvolávací cenu zamávalo více lidí, tak vyvolávač zvyšoval cenu podle nejasných pravidel a tím jak se cena zvedala mávalo stále méně lidí až zbyl poslední... Zní to celkem jednoduše, ale v té neskutečné razanci slov to byl opravdu mazec.... auto bylo vydražené cca za 10-15 sekund pokud bylo více zájemců. V případě že nikdo zájem neměl, cena se snižovala, opět podle nejasných pravidel, u některých aut klesla cena o 20 až 40 % u některých i o 70%. Aukce jednoho auta netrvala déle jak 30 sekund a dražili se vždy dvě najednou, takže to šlo opravdu jak na běžícím pásu. Jedno auto které se nám i líbilo, mělo vyvolávací cenu 2000 dolarů ale nikdo ho nechtěl, mělo manuální převodovku a bylo na jejich poměry slabé, nakonec jeho cena spadla až na 400 dolarů, bejvali jsme ho koupili, ale naneštěstí jsme zrovna sledovali aukci vedle a než jsme stihly zareagovat, tak už auto bylo pryč... škoda. Ale i tak to byl velice silný zážitek vidět takovouto aukci. Večer jsme se ještě šli projít podojit bankomat, kdyby zítra vyšla nějaká koupě, abychom měli dostatek hotovosti. Celou potřebnou částku najednou nám bohužel nevydá.