Pátek 10. 8. 2012 – Opravář Kapy

Tak opět začneme původním plánem: včera v íčku věštili, že bude pršet, tak jsme uvažovali o návštěvě horkých pramenů Miette. Za 6$ vás tam nechají cachtat jak dlouho chcete, tak jsme se chtěli pořádně umýt a odpočnout si. Jenže všechno bylo jinak. Dopoledne zašel Kapy k Timíkovi na internet doplnit blog a hladinu koblih, Danča navštívila místní jobcentrum a nechala si povyprávět o situaci na místním pracovním trhu. I když je Jasper o poznání méně turistický než Banff a ani na webu jobbank.ca jsme moc pozic nenašli, na nástěnce jobcentra bylo minimálně stejně nabídek jako v Banffu. Danča se zkoušela dovolat na místní lyžařské středisko, ale v jobcentru asi měli nějaký porouchaný telefon, nedovolala se nikam, a to ani s asistencí personálu. Paní z Jobcentra nám ještě doporučila zajít si s životopisem do místního největšího hotelu Fairmont, který má až 500 zaměstnanců. Životopisy jsem odevzdala, bylo mi vysvětleno, že mají ještě několikastupňový přijímací proces, který lze vykonat i na dálku. V říjnu ale moc nenabírají, tak uvidíme. Když už tu Danča byla, musela si hotel důkladně prohlédnout. Na rozdíl od Fairmontu v Banffu, který vypadá jako majestátní zámek, tento v Jasperu je spíše hodně luxustní chatovou osadou. Hosté bydlí v malých srubech rozmístěných okolo nádherného jezera. Jedna ze „srubových čtvrtí“ je zaměstnanecké městečko. Vypadá docela pěkně, na posekaném trávníku posedávaly skupinky mladých lidí, povídali si, hráli na kytaru a vypadali celkem spokojeně. K jedné skupince jsem si přisedla a Fairmont si jakožto zaměstnavatele moc chválili. Zatímco se Danča porozhlížela po hotelu, Kapy opravoval Chroustíka.

Hned první den jsme si všimli, že okénko u řidiče nejde otevřít. Až tak moc to nevadilo, další tři okna na větrání stačí. Dnes se ale situace změnila, okénko se v naší nepřítomnosti samo otevřelo a nešlo zavřít. To už nám vadilo víc. Zdálo se, že okno bylo do své zavřené pozice něčím přilepené a lepidlo na sluníčku povolilo. Kapy rozebral dveře a zjistil, že lanko ke kličce na otevírání okna u řidiče je prasklé. Náhradní lanko neměl, tak okno zapřel kusem klacku a ten zafixoval kobercovkou. Tak snad nebudeme muset klackem a kobercovkou opravovat žádné závažnější problémy. Podle původního plánu bychom asi v tuto chvíli nasedli do Chroustíka a vyrazili na horké prameny Miette, jenže oproti včerejší předpovědi nebyla po dešti ani památka, naopak sluníčko svítilo jako o závod a bylo asi 27°C. To bychom se tam leda tak uvařili. Šli jsme si tedy raději zaplavat do místního jezírka. Bylo celkem teplé a dokonce u něj byla maličká písečná plážička. Protože jsme zítra chtěli opustit město, zašli jsme ještě nakoupit zásoby. Vyzkoušeli jsme jiný obchod než nám minule poradili v íčku a byl o dost levnější. Zkusili jsme nakoupit nejlevnější konzervy, tak jsme zvědaví, zda budou poživatelnější než nejlevnější konzery v českém Tescu. Překročili jsme hranici NP Jasper a zároveň také hranici Alberty, octli jsme se v provinčním parku Mt. Robson v provincii Britská Kolumbie. Také jsme přejeli do jiného časového pásma, teď už jsme o devět hodin napřed oproti České republice. Zakempili jsme v provinčním parku Mt. Robson, našli jsme si luxusní plácek v lesíku kousek od silnice. Večeři jsme si uvařili zatím jednoznačně nejlepší: čerstvé vepřové maso na kari, hořčici a žampionech, jako přílohu jsme si dali rýží basmati. Ňam.