Sobota 28.7.2012

V sobotu ráno jsme si sbalili svých posledních pět švestek a vyrazili na pražskou Florenc na cestu kolem Evropy. Sice bychom mohli letět do Calgary přímo z Londýna nebo Frankfurtu, ale letecké společnosti si usmyslily, že by nás mohli pod záminkou nižší ceny nalákat na výlet menší oklikou. Z Florence jsme tedy se Student Agency vyrazily přesně na opačnou stranu, než kam jsme měli namířeno – na jihovýchod do Budapešti. Po sedmi hodinách, pár filmech a kafíčkách jsme dorazili do sauny – v Budapešti bylo přes třicet stupňů. Cesta městskou na letiště stála skoro tisícovku, naštěstí ne Kč ale „houfnic“, jak Kapy pojmenoval maďarskou měnu (HUF). Na letišti jsme si kontrolně vážili krosny (protože váhu jsme z bytu odvezli před dobalením), ta Danči měla něco pod limit a Kapyho zas kousek přes, tak jsme pro jistotu pár lehčích věcí přemístili. Přivezenou potravinářskou fólií jsme zamotali Dančinu krosnu, na Kapyho už nezbyla, tak jsme šli zjišťovat cenu zabalení přímo na letišti. Stálo to 1600 houfnic, po přepočítání zbylé maďarské hotovosti jsme zjistili, že nám chybí 10 HUF, takže asi koruna. Pánovi jsme tam podstrčili jednu podobně vypadající „královnu“ (britské pence), tak snad se za tento suvenýr na nás nebude zlobit. K letadlu nás po letištní ploše vezl autobus. Stále jsme naše letadlo hledali, ale málem jsme ho přehlédli. Tak bylo maličké! Mělo dvě vrtulky a při vstupu i Danča se svými 170 cm musela sehnout hlavu.

Do zavazadlového prostoru nad hlavou se nám baťůžky vůbec nevešly. Let z Budapešti do Vídně byl takový vyhlídkový, ve vzduchu jsme byli pouhých 30 minut, takže letadlo ani neletělo příliš vysoko a my jsme se mohli kochat pohledem na Budapešt, Bratislavu, lodičky na Dunaji,. podunajskou cyklostezku... Po přistání ve Vídni jsme měli pouhých 30 minut na přestup. Toho jsme se dost obávali, ale nakonec se to zvládlo naprosto bez problémů s velkou rezervou. Bylo to docela chytře vyřešené, nemuseli jsme přes ty všechny kontroly zavazadel, jen jsme ukázali pas a letenku. Letadlo z Vídně do Londýna nakonec vylétlo o něco později, čekali jsme až přejde bouřka. Asi 12 hodin po opuštění Prahy jsme byli téměř zpátky, jen jsme prolétali o něco západněji. A teď konečně na Londýn, Vávro, na olympijský Londýn. I minule jsme byli v Kanadě v době konání olympiády, asi z toho budeme muset udělat tradici. :-) I v Londýně jsme měli vyhlídkový let, jako na dlani jsme viděli olympijský stadion, BigBen, Hide Park, Tower Bride a další parádní věci. Po přistání na nás čekal Aleš, u kterého jsme měli domluvený nocleh. Ještě dlouho do noci jsme povídali s Alešem a dalšími lidmi od nás ze Sušice.