Čtvrtek 13. 9. 2012 – Zvířátka za oknem autobusu

Po obvyklých ranních rituálech jsme vyrazili do návštěvnického centra Eielson, odkud jsme v pondělí vyšli. Sice jsme se museli prodírat neprostupným křovím, ale za hodinku a půl jsme byli na místě a užívali jsme si tepla, svačení u stolu a podívali jsme se na film o lezení na Mt McKinley.

Zaujalo nás, že první úspěšná expedice si na závěrečnou cestu na vrchol vzala s sebou batoh koblih a tři termosky horké čokolády. Dnes je výstup na horu velice populární, horolezci obvykle přiletí letadlem do základního tábora ne ledovci a dále pokračují se sáňkami na vybavení po svých. Hora je specifická tím, že to není technicky příliš obtížná hora, spíše se jedná o polární expedici v krutých mrazech a silném větru. Mnoho času horolezci tráví v základních táborech, kde se musí aklimatizovat a hlavně čekat na příznivé počasí.

Před polednem jsme nastoupili do camper busu a jeli se projet na konec cesty k jezeru Wonder Lake a do osady Kantishina. V autobuse jsme byli s řidičkou sami, dnes je totiž poslední den sezóny a tak už jen všechny vyzvedávala z parku. Další čtyři dny budou po parku jezdit denně čtyři stovky osobních aut, která vyhrála loterii a dostala toto speciální povolení. Kdyby tedy někomu dnes ujel i poslední autobus, mohl by ještě v následujících dnech jít na stopa, jedno z 1600 projíždějících aut by ho určitě do civilizace dovezlo. Dojeli jsme k jezeru Wonder Lake, což znamená zázračné jezero. Za pěkného počasí je od něj krásně vidět Mt McKinley, dnes ale bylo ošklivě, tak to zas až takový zázrak nebyl. Postupně začali přistupovat další lidé s krosnami.

Cestou autobus mnohokrát zastavoal, viděli jsme spoustu zvířátek: karibu, 4 medvědy grizzly, jednoho černého medvěda, lišku, dikobraza a losici. Jeden medvěd grizzly byl kousíček od silnice a něco hrabal v zemi. Napřed jsme se smáli, že si hloubí brloh u silnice, ale asi hledal nějaké hlodavce a boural jim cestičky. Když jsme dorazili zpět na začátek parku, uvařili jsme si a pak pro nás přišli Petr s Andreou. Mají s námi část společné cesty, tak s námi pojedou Chroustíkem do Anchorage a možná ještě dál. Sice se budou vzadu mačkat s krosnami, ale autobusy jsou tady příšerně drahé. Ubytovali jsme se v místním kempu a dali si pořádnou sprchu.