Středa 12. 9. 2012 – Přes sedlo

Když jsme se vzbudili, byla venku velká zima. Pohorky úplně zmrzly i ve stanu a ve Valibukovi nám zmrzl i rostlinný olej na vaření. Z vody byl jen led. Donutili jsme se vylézt z teplých spacáků, v rychlosti jsme uvařili čas a ovesnou kaši, sbalili jsme ojíněný stan a vyrazili jsme do kopce.

Při potoce se šlo pěkně, sněhu stále přibývalo a časem zmizel i potok. Za pomoci mapy a GPS jsme zjistili, že sedlo, do kterého máme jít, je už jen dvě stě výškových metrů nad místem, kde jsme spali. Když nám sníh sahal téměř po kolena, ocitli jsme se v sedle.

Mt McKinley byla ze sedla vidět, ale jeho špička se dnes už schovávala v mracích. Krásně jsme viděli údolí na druhé straně i potok, při kterém jsme měli jít dolů. Při potoce se sněhem šlo až překvapivě pohodlně, díky nepromokavým kalhotům jsme byli v suchu a teple. I boty časem rozmrzly a zahřály se.

Pochvalovali jsme si, jak naše outdoorové vybavení spolehlivě funguje a podpoří nás i v obtížnějších podmínkách. Za hodinku a půl jsme byli dole v údolí. Zpět k návštěvnickému centru, odkud jsme zítra v poledne chtěli odjet autobusem, to bylo jen 6 mil, a tak jsme se ještě vydali na vycházku údolím směrem k ledovci. Pokochali jsme se pohledem na tu bílou nádheru a pomalu vyrazili při potoku směrem k silnici. Za horami bylo tepleji, už nefoukal studený vítr z Mt McKinley. Tato hora patří k nejchladnějším na světě, jako jediná šestitisícovka se nachází nedaleko polárního kruhu. V létě prý na ní bývá teplota jako na Mt. Everestu v zimě. Opět jsme šli po rovném kamenitém terénu, občas jsme překračovali potok, Danča ho v jednom místě brodila v sandálech. Kapy ho sice přeskákal opět pohorách, ale pak mu to asi bylo líto a šel se do potoka vytékajícího z ledovce vykoupat. Pochvaloval si, že voda zas tak studená není a že má jistotu, že studenější už být nemůže. Na sluníčku jsme pěkně oschli, uvařili si čínskou nudlovku a pokračovali jsme dále. V jednom místě se potok dostal těsně pod skálu a my jsme se rozhodli ho místo brození obejít po pahorku, který se nad ním zdvíhal. Moc dobrý nápad to tedy nebyl, terén nahoře byl nepříjemný, chodili jsme buď křovím nebo po vysokých trsech trávy, které se pod námi ohýbaly do podmáčené půdy. Při nejbližší příležitosti jsme se vrátili dolů k řece. Postavili jsme stan, ukuchtili a šup do hajan. Noc byla o poznání teplejší. Pohorky sice trochu zmrzly, ale voda ani moc ne. Olej mezitím došel, takže nemůžeme poreferovat.