Pátek 7. 9. 2012 – Na Aljašku podruhé

Ráno jsme už hodinu a půl slyšeli Colina štrachat, provádět ranní rituály a meditace a připravovat snídani. Večer nám říkal, že můžeme spát, jak dlouho chceme, tak jsme ze spacáků vylezli až na snídani. Colin se trošku divil, že snídáme ihned po probuzení. Ukuchtil nám ovesnou kaši s různým dalším zrním a lesními plody, doslazovali jsme si jí javorovým sirupem. Docela jsme si pochutnali, byla lepší než naše instantní. Poté Colin odešel do práce a my do chroustíka. Ještě jsme popojeli k jezeru Kluane nahodit udici, ale byla celkem zima, tak nás to dlouho nebavilo. Raději jsme zašli do místního indiánského muzea pro razítko. Na prohlídku jsme sice nešli, ale zajímavě jsme si popovídali s pokladní, místní Indiánskou kmene Kluane. Vyprávěla nám, že mají loveckou sezónu a loví losy, že losa pak částečně zamrazí a ze zbytku udělají sušené maso jerky a celou zimu pak nemusí kupovat hovězí ani vepřové. Sušené maso dělají tak, že ho nakrájí na tenoučké plátky, asi tři dny ho udí v udírně a pak ho tam ještě pár dní nechají viset a vyschnout, za týden je pochoutka hotová. Ptala se, odkud jsme, když jsme řekli, že z Evropy, z české Republiky, tak se ptala, jestli patříme pod Německo nebo pod Rusko. Vysvětlili jsme jí, že Česká republika je samostatná země a že je malá, menší než jejich hory. Když jsme jí řekli, že v té naší republice žije 10 milionů obyvatel, oklepala se, že to u nás musí být strašně přecpané. Ještě jsme se stavěli pro razítko ve městečku Beaver Creek, kde paní v íčku měla před sebou rozloženou mapu Chilokoot Trail a něco na ní ukazovala kolegyni. Ptali jsme se, jestli se tam chystá. Dozvěděli jsme se, že trasu šla letos v létě. Byla na to hrdá, už nebyla nejmladší, ale strašně se rozčilovala, jak je to předražené. Když ve Skagway zaplatila za povolení 50$ a bylo jí řečeno, že zpět od Benett Lake může jet vlakem a zpět na začátek cesty pro auto jí doveze autobusem, myslela si, že tato doprava je v ceně. Pak ale zjistila, že není, a za výlet dala celkem 200$. „A to jsem skoro všechnu práci udělala sama, vyšla jsem přes sedlo s těžkým batohem“, rozčilovala se a my jsme si s ní krásně notovali, že provozovatelé Chilkoot Trail jsou vydřiduši. Dál jsme pokračovali opět na Aljašku. Vzdálenost mezi kanadskou a americkou hranicí tentokrát bylo 40 km. To bychom doma měli hranice už někde v Sušici.

Na Aljašce jsme zastavili na odpočívadle si uvařit a o něco později jsme zašli do městečka Tok nakoupit a do jednoho obchůdku na internet. Ještě jsme kus popojeli po Alaska Highway směrem na Fairbanks a pak jsme přespali na nějakém parkovišti v autě.