Sobota 1. 9. 2012 – Skagway křížem krážem

Ráno jsme se zajeli podívat, co zbylo z městečka Dyae, abychom zjistili, že vůbec nic. Na ceduli sice psali, že můžeme najít několik kůlů, které sloužily jako piloty mola, ale prostě na první pohled vůbec nevypadalo, že by tam kdy nějaké město bylo. Ve městě Skagway bylo znát, že po tomto víkendu skončí sezóna. V obchodech se suvenýry měli 50% slevy, ale ani tak jsme si nic nevybrali.

Kapyho stále trápila otázka, kolik stojí projít si celou Chilkoot Trail a jestli to náhodou není mimo sezónu levnější. Zašli jsme se zeptat do íčka, ale tam místo ochotných paní informátorek nasadili nějakého věštce či šamana, který nic nevěděl, ale snažil se to zakrýt zběsilým máváním rukama, povídáním o sto šest a děláním vtípků. Nedozvěděli jsme se, kolik stojí přívoz do vedlejšího města ani kde je obchod, který nás zajímal a když jsme se ho zeptali na počasí na pár dalších dní, koukal do počítače jak do skleněné koule, něco kouzlil rukama a začal nám vyprávět jaké počasí bylo v červnu a jak někdy mají takovou mlhu, že bych a ani přes ten jeho věštecký pultík neviděla. Jediné, čím si byl jistý, je, že pokud půjdeme Chilkoot

Trail až v pondělí, bude to místo 50$ na osobu zdarma, protože už bude po sezóně. To nás zaujalo a Danča si tuto informaci šla ověřit do íčka zaměřeného na Chilkoot Trail. Tam mi zaměstnankyně tuto informaci potvrdila. Řekla, že přesto ale budeme potřebovat povolení, které nám může vydat až zítra, v neděli. Dohodli jsme se tedy, že do pondělka počkáme. Sice už jsme to malé městečko Skagway měli projité, ale Danča za pomoci různých průvodců zjistila, že je tady ještě pár zajímavostí, které jsme neviděli. Kromě toho jsme si oběhli outdoor shopy a nakonec jsme si koupili tu filtrační pumpičku na vodu. V Čechách stojí kolem 3000 Kč, tady byla ve slevě v přepočtu za 1600 Kč. Tady v Kanadě to s pitnou vodou v přírodě není moc slavné, voda často vytéká buď kalná z ledovce, nebo potůčky z větších či menších jezírek. V kempech zdarma pitná voda často také není, asi se předpokládá, že většina lidí má buď zásoby v karavanu, nebo právě pumpičku. Už na začátku naší cesty jsme nabraly vodu z čistého potoka a pak jsme z toho měli trochu potíže.V Evropě se nám na cestách určitě také bude hodit. Měli jsme hladík a tak jsme zašli do indické restaurace, byly tam celkem velké porce za přijatelné ceny a hamburgrů už jsme tady měli dost. Takže poprvé v životě v indické restauraci jsme byli na Aljašce. Divný. Za zvuků indické hudby jsme se najedli. Doufali jsme, že nás nechají ještě posedět, dobít notebook a dopsat blog. Jenže když jsme položili lžíce, řekli, že zavírají. Asi měli nějakou rezervaci. Ve Skagway je Wifi zdarma v knihovně, jenže knihovna je zavřená, bude se stěhovat. Wifi funguje i venku a je tam i jedna zásuvka, ale počasí bylo dost chladné, tak se nám tam nechtělo sedět venku. Šli jsme tedy prozkoumat pamětihodnosti města, které nám dosud zůstaly skryté. V íčku s filmem jsme objevili ještě druhý film o Chilkoot Trail, kde dávali turistům dobré rady, jako že si nemají zapomenout stan, vařič a nepromokavé oblečení. Tak jsme si to vzali k srdci ;-) . Vedle v muzeu (zdarma) měli ukázku, jak vypadala ta tuna potravin a seznam, co si s sebou zlatokopové obvykle brali. Podívali jsme se také na nádraží, odkud odjíždí historické vláčky přes White Pass. Mají to tam pěkně stylové, ale už zavírali. Pak jsme ještě viděli nejvyšší budovu ve městě – třípatrový srub, kasárny a nejstarší budovu. Ta patřila kapitánu Williamu Moorovi, který celý život sledoval zlaté horečky a předpověděl, že jednou zlatá horečka proběhne i tudy. Postavil si zde srub (v té době jediný srub široko daleko), vlastnil přístav a pilu a čekal. Dočkal se a vydělal balík. Když už nás město přestalo bavit úplně a začalo pršet, jeli jsme spinkat zpět do kempu.