Čtvrtek 6. 9. 2012 - Colin

Vstávali jsme brzy. Ráno bylo chladno, to se pozná podle toho, že nám ovesná kaše vystydla, než jsme ji stihli dojíst. V devět už jsme vyrazili na cestu. Dnes máme za úkol do osmi hodin večer dorazit do informačního centra v 70 km vzdáleném Haines Junction, kde se musíme odregistrovat a vrátit protimedvědí urnu. V opačném případě prý nám strhnou z karty 200$ zálohu za urnu a vyhlásí po nás pátrání a to bychom neradi. Pak se sice budeme vracet stejnou cestou zpět, takže si kvůli urně zajedeme 140 km, ale paní ze správy parků nám nedala na vybranou. Íčko u začátku cesty na Observation Mountain už má totiž zavřeno, je po sezóně.

Cesta nám ubíhala pěkně, tentokrát jsme našli o mnoho více mužíků, tak jsme se vyhnuli některým močálům a nemuseli jsme si v lesích a křoví hledat svou vlastní cestičku. Takže tentokrát jsme brodili jen tři močály a naše známé dva potoky. První polovinu cesty fučel studený vítr, ale jinak bylo sluníčko a modrá obloha.

Když se pak vítr uklidnil, bylo i docela teplo. Chroustík na nás poslušně čekal a nožičky si po dlouhé cestě v něm pěkně odpočinuly. Když jsme dorazili do íčka, nikdo z národních parků už tam nebyl a tak nám paní z druhé části íčka otevřela kancelář, abychom jim nechali urnu spolu se jménem na stole. Tak snad ji tam najdou a nevyhlásí po nás to pátrání. V městě jsme si chtěli dojít na internet a koupit něco k jídlu, ani jedno už ale nešlo, protože mají po sezóně. Danča tedy telefonovala Colinovi, se kterým jsme měli předběžně domluvený ccouchsurfing, jestli můžeme dnes přijet. Byl velice vstřícný a říkal, ať dorazíme, že nám jde vařit večeři. Colin bydlí v Burwash Landing, což je téměř výhradně indiánské městečko na severu jezera Kluane. Colin je z Ontaria a pracuje tady pro místní Indiány kmene Kluane v oblasti ekologie. Na univerzitě ve Whitehorse studoval přírodu, takže se vyzná v rostlinkách, houbách a zvířátkách místní přírody. Všude doma suší bylinky a u každé rostlinky ví, na co je zdravá. Půlku knihovničky mu zabírají knížky o přírodě, druhou půlku knížky o meditaci, spiritualitě a józe. Takže takový trošku šaman. Momentálně je vegetarián. Večeře byla zvláštní: dušené sladké brambory s mrkví a skořicí, rýže s kroupami a listový salát. Danča si přidala, protože jí to moc chutnalo, Kapy taky, protože měl obrovský hlad. Po večeři jsme šli na poznávací procházku k jezeru, nožičky nás kupodivu ještě neodmítly nést. Colin nám ukazoval různé rostlinky, polorozpadlý srub zakladatelů městečka a povídal mnoho zajímavých věcí o Indiánech. Třeba to, že když Indián kmene Kluane na cestě uvidí medvědí hovno, rozhodně ho nesmí překročit, naopak zastaví se, pronese modlitbičku ke svému prapradědečkovi medvědovi a pak hromádku uctivě obejde. Medvědy Indiáni Kluane nelovili, protože ho považovali za zakladatele a prapředka svého kmene. Zabít ho mohli jen v sebeobraně a v tomto případě medvěda také zpracovali. Indiáni kmene Kluane odpradávna žili na území dnešního národního parku v souladu s přírodou a živili se lovem zvířat. Jenže když v roce 1942 Kanaďané postavili okolo Aljašskou dálnici, hory se jim zalíbily, a tak zde vyhlásily národní park a „kvůli ochraně přírody“ Indiány z parku vyhnali a zakázali jim tam lovit. Situace se nyní zlepšila a Indiáni, kteří tradičně v NP žili, tam lovit mohou. Bydlet tam sice stejně nesmí, ale podle Colina o to ani moc nestojí, v národním parku není žádná infrastruktura a domy jsou přeci jen pohodlnější. Indiáni tedy žijí v domech na okraji parku a na terénních čtyřkolkách jezdí do parku lovit losy. Rozkládací gauč byl celkem pohodlný a i teplá sprcha po 8 dnech přišla dosti vhod.