Pondělí 3. 8. 2012 – Polární záře

Po internetové snídani u Tima jsme vyrazili dále po Alaska Highway směrem na Haines Junction. Z Whitehorse vedou na severní část Aljašky dně hlavní dopravní tepny: Alaska Highway a Klondike Highway, která vede přes zlatokopecké městečko Dawson City. Do poslední chvíle jsme se rozhodovali, kterou cestou se vydáme, až nakonec zvítězila naše stará známá Alaska Highway. Scenérie byla čím dál tím krásnější, hory čím dál tím vyšší. Blížili jsme se totiž k národnímu parku Kluane, který chrání překrásné pohoří Sv. Eliáše (St. Elias Mountains). NP Kluane navazuje na další tří národní parky: NP Tatshenshini – Alsek v Britské Kolumbii a aljašské národní parky NP Glacier Bay a NP Wrangell – St. Elias. Celý komplex čtyř národních parků je na seznamu světového dědictví UNESCO a je větší než Česká Republika. V NP Kluane leží nejvyšší hora Kanady Mt Logan (5950 m). V Haines Junction jsme navštívili íčko, abychom dostali další razítka do yukonského pasu. Informační centrum bylo zbrusu nové, začalo sloužit až letos v létě, ještě před ním nestihli ani založit trávník. Přišlo nám dost předimenzované a bylo téměř prázdné. Vyzkoušeli jsme si poznávačku zvířecích stop a bobků a obdivovali jsme plastický model pohoří. Poté nás poslali podívat se na film o národním parku. Ve filmu vše vypadalo tak nádherně, že jsme se do parku okamžitě zamilovali a rozhodli se, že se do něj musíme podívat. Úchvatné záběry dokonce obměkčily naše škudlilská srdce a tak, když nám po filmu paní informátorka z národního parku doporučila třídenní výlet, odhodlali jsme se zaplatit 40$ (neboli 10$ za osobu a noc) za dvě přespání v parku. Předpověď počasí na následující tři dny slibovala jen samá sluníčka, takže se nedalo odolat. Silnice vede jen okolo parku, dovnitř už musíte po svých. Na začátku je několik více či méně značených turistických cest, poté už jen divočina. 80% plochy parku pokrývá ledovec, který je silný až 1 km. Paní nám udílela moudré rady ohledně pobytu v přírodě, třeba že nemáme zapomenout se obléci a pít. Zapsala si do počítače naší trasu, barvu batohu a krosen, chroustíkovu SPZ a spoustu dalších údajů (takže kdyby vám náhodou někdo volal z kanadského národního parku, mají chybu v systému a řekněte jim, že jsme se vrátili). Poté jsme obdrželi protimedvědí „urnu,“

kam musíme ukládat veškeré jídlo. Nakonec nás poslala na instruktážní video o medvědech. Přesvědčili jsme se, že medvědi umí moc dobře plavat i lézt na stromy a zopakovali jsme si všechna bezpečnostní pravidla, která už máme pečlivě nastudovaná. Na výlet vyrazíme až zítra, dnes jsme ještě popojeli k obrovskému jezeru Kluane. Chvilku jsme zkusili nahodit udice, ale hrozně foukalo, tak se ryby určitě někam schovaly. Naše hladové žaludky naštěstí spolehlivě zachránila „noha“, tentokrát na čínský způsob s rýží. Než jsme dovařili a dojedli, setmělo se.

Když jsme se chystali do stanu, všimli jsme si, že na obloze je kromě zářivého měsíce ještě jiné světlo. Nemohli jsme tomu uvěřit, poprvé v životě jsme viděli polární záři! Byla nádherná, zelená a velice proměnlivá, zdálo se, že nám nad hlavami tančí.