Čtvrtek 20. 9. 2012 – Loučení

Krásně vyspaní jsme si uvařili snídani, sbalili, uklidili kouzelnou chaloupku, zapsali se do návštěvní knihy a neradi jsme se s chaloupkou rozloučili. Došli jsme k silnici do Chroustíka a dojeli na rangerskou stanici. My jsme chtěli dnes pokračovat směrem zpět do Kanady na Dawson City, Petr s Andreou chtěli jít na stopa, jet do Valdezu a pak trajektem do Anchorage.

Říkali jsme, aby nám pak dali vědět, jak dopadl zbytek jejich cesty. Dělali jsme si z nich legraci, že skončí ve Fairbanks. V rangerské stanici jsme se zastavili na kávičku a Petr se chtěl ptát na časy odjezdů přívozů z Valdezu. Nejprve se ale poptal na počasí. Zjistil, že ve Valdezu, na Kenai a v anchorage jsou stále prudké deště a dokonce varování před záplavami.

Hezké počasí bylo jen na sever, tedy u Fairbanks. Naše předpověď se vyplnila, pojedeme společně ještě do městečka Tok, odkud se budou snažit stopem či busem dostat do Fairbanks. Do Toku to bylo co by kamenem dohodil, jen asi 105km. Zašli jsme si na oběd do restaurace. Dali jsme si denní menu, bylo to zvláštné: na talíři nám přinesli opečené dva chleby, mezi nimi cibuli, papričky japalenos, hamburgrové masíčko a jako přílohu hranolky. Nevěděli jsme, zda to máme jíst rukama jako sendvič nebo příborem jako v restauraci, kupodivu jsme si ale moc pochutnali.

Ještě jsme zašli do supermarketu koupit něco k jídlu, do nám již známého obchodu se suvenýry na internet a večer přes sedmou jsme zavezli Petra s Andreou do kempu, rozloučili se a vyjeli dále. Auto najednou bylo nezvykle tiché a prázdné, trochu se nám stýskalo. Asi po 60 km směrem na Chicken jsme našli tábor v lese, normálně se platí obálkovým systémem, ale jelikož už je po sezóně, cena byla zakrytá a obálky ani schránka na peníze už tu nebyly. V prázdném kempu jsme si tedy vybrali pěkné místečko, Kapy postavil stan a Danča dopisovala blog. Večer propukla „Tomato Crisis“ – rajčatová krize. Naším nejčastějším jídlem na cestách je červená rajčatová omáčka s rýží či těstovinami a různými dalšími přísadami. Kapy dnes měl chuť na něco jiného, tak z kufru vylovil kondenzovanou polévku v plechovce. Jmenovala se sice veetable soup – zeleninová polévka, ale ve skutečnosti byla rajská s písmenky, sem tam plaval kousek hrášku či mrkve. Kapy spustil srdceryvné lamentování proklínajíce všechna rajčata světa a každý okamžik, kdy něco s příměsí rajčat pozřel, především okamžik, kdy nám něco jako rajská polévka skočilo v obchodě do košíku. Rajskou polévku neměl rád nikdy a nikde, natož pak po dvou měsících rajčatové diety.