Úterý 18. 9. 2012 – Kouzelná chaloupka

Včera jsme byli odhodláni vyrazit na třídenní trek pod stan, ale během chladné noci a neméně chladného rána morálka nějak začala upadat. Někdo nesměle pronesl, že by mu ani nevadilo, kdyby nám rangeři doporučili nějaký pěkný jednodenní výlet. Ostatní se přidali, že jim právě podobné myšlenky běhaly hlavou. Když jsme dorazili na rangerskou stanici, bylo opět zavřeno, na dveřích visely papírové hodiny, na kterých to vypadalo, že se dotyčná osoba vrátí v devět. Už bylo ale téměř půl desáté a nikde nikdo. Seděli jsme v autě před dveřmi a čekali a čekali. Najednou se Kapyho oči upřely na dveře a něco se mu nezdálo. „Hodiny zmizely“, zvolal. V tu ránu se otevřely dvoje dveře od Chrousta a Danča s Andreou synchronizovaně vběhly do budovy, jako by se bály, že se budova co nevidět znovu zavře. Rangerka na holky koukala trošku nechápavě, přesto byla milá a poradila nám, že v parku je zdarma dřevěná chatička s kamny, kterou si můžeme na pár nocí zarezervovat. Momentálně byla na celý týden prázdná. Více nám říkat nemusela, poprosili jsme o rezervaci na dvě noci. V rangerské stanici jsme ještě dostali čaj a kávu, poseděli v teple a pak jsme vyrazili směrem k chatě. Chroustíka jsme nechali okolo 20. míle na parkovišti a další zhruba 3.5 míle jsme pokračovali pěšky po cestě při potoce Caribou Creek. Oteplilo se, počasí a chůze do mírného kopce nás rozehřály, postupně jsme začali svlékat nadbytečné vrstvy oblečení. Šlo se pěkně, cestou jsme si popovídali, což obvykle značí, že kopec není příliš prudký. Najednou Kapy, který šel právě ve předu, zvolal: „Je malá, ale útulná!“ Danča popošla ještě pár kroků a zhrozila se: měla pocit, že vidí kadibudku.

Ano, opravdu viděla kadibudku. Už skoro začala propadat panice, ale když popošla ještě pár kroků, vedle kadibudky se vyloupla chaloupka jako z pohádky. Téměř jsme se rozlétli, přeběhli jsme přes potok a za chvilku jsme všichni stáli v malém dřevěném srubu. Byl čistý, téměř nový, kamna ještě nebyla vyhaslá. Na stole byly návštěvní knihy od roku 2009. Myslíme si, že chaloupka nebude starší. Většina zápisů byla od Američanů, ale objevili jsme i jeden nebo dva české. Výjimečně jsme se naobědvali v čase oběda a pak jsme vyrazili na výlet. Chtěli jsme vyšplhat nablízkou horu. Petr nás záhy opustil, do kouzelné chaloupky se přímo zamiloval a nechtěl ji opustit. Danča, Jirka a Andrea si vyběhli na kopec, rozhlédli se po okolních horách, přešli kratičký hřeben a druhou stranou se vrátili.

V chatce zatím Petr zatopil a postavil na čaj. Zbytek dne jsme si užívali pohodičku a teplo na chatě, připravili trošku dříví, Danča natrhala šípky, brusinky a borůvky na skvělý ovocný čaj. Večer jsme hráli karetní Monopoly. Danča měla neuvěřitelné štěstí a pořád vyhrávala, tak byla málem diskvalifikována. Na noc Kapy pořádně naložil do kamen, aby do rána nevychladla. To se ale ukázalo jako chyba, bylo nám hrozné horko, Kapy několik hodin nemohl usnout a Danča se snad poprvé v životě v noc zbudila horkem.