Úterý 4. 9. 2012 – Cestou - necestou

Dopoledne jsme s krosnami vyrazili na třídenní výlet na Observation Mountain. To je hora na začátku národního parku, ze které by měl být hezký výhled na okolní hory a ledovce. Tak snad nebude zahalená v mraku a my něco uvidíme. První den nás čeká 22.5 km dlouhá cesta údolím řeky Slim River do kempu Canada Creek Camp. Druhý den výstup na Observation Mountain, převýšení je kolem jednoho kilometru a celkem ujdeme 19 km, ale můžeme jít na lehko, protože spát budeme na stejném místě. Třetí den se kolem řeky vrátíme stejnou cestou na začátek. Autem jsme dojeli na začátek pěší cesty. Chroustík trošku trpěl, protože cesta na parkoviště byla samé louže, díry a výmoly.

První tři kilometry se šlo krásně, poté jsme se dostali na velké kamenité pole a museli jsme se dostat přes první potok. Lávku tam nějak nevedli. Paní ze správy parků nás upozorňovala, že budeme brodit tři potoky, Danča si tedy na brození vzala sandály. Voda nebyla nejteplejší, naštěstí bylo docela teplo, tak se nohy pak rychle zase zahřály. Kapy první potok prošel a přeskákal suchou nohou v pohorách. O něco dále jsme šli po lávce přes močál. Jenže pak lávka skončila, ale močál nikoliv. Voda mezi trávou a sítinou naštěstí nebyla moc hluboká a tak se to v pohorách dalo projít. To ovšem nebyl případ potoku číslo dvě, kde musel boty zouvat i Kapy. Snažili jsme se najít místo, kde se voda rozlévá do šířky a člení na více proudů, abychom nemuseli do prudkého hlavního proudu. V nejhlubším místě jsme měli vody asi po kolena.

Cesta byla místy značená, buď kamennými „mužíky“ nebo dvou až třímetrovými kůly, kterým jsme říkali „totemy“. Moc dobře se nám podle nich neorientovalo. Jednak jsme nevěděli, zda máme hledat „mužíka“ nebo „totem“, jednak byly rozmístěné v docela nepravidelných intervalech a navíc nebylo při pohledu na krajinu vždy úplně jednoznačné, co je značení cesty a co pouze uschlý strom nebo přirozeně vzniklá hromada kamení. Někteří mužíci sice byly přes metr vysoká věže, většinou to ale byly jen dva až čtyři kameny na sobě. Věděli jsme ale, že celou dobu máme jít údolím řeky Slim River, tak jsme se značením neznepokojovali. Vyšlapaná cestička močály a bažinami byla často příliš hluboká a mokrá, raději jsme chodili při břehu řeky, kde byl terén o něco sušší. Ještě jeden močál Danča brodila v sandálech a pak už byl terén spíše kamenitý. Foukal docela silný vítr, ale dostali jsme se opět na značenou cestu, která se nám ke konci přestala ztrácet.

Před půl sedmou jsme dorazili do „kempu“. Bylo tam místo na stan a ohniště s lavičkou z padlého kmene. Uvařili jsme si těstoviny s tuňákem. Dochutili jsme je nově koupenou „italskou směsí“ bylinek, kde kupodivu převládala typická česká bylinka majoránka. Asi v Kanadě takové evropské regionální nuance nerozlišují. Protože foukal studený vítr, zalezli jsme si do stanu už v půl desáté a brzy jsme šli spát.