Sobota 22. 9. 2012 – Zlatá horečka

Dnešní den byl ve znamení zlatokopů. Hned zrána jsme zajeli do města a za 11 dolarů jsme si pořídili poctivou plechovou pánev na rýžování zlata s nápisem Klondike. Její zapůjčení by stálo 5 dolarů, tak si ji necháme jako suvenýr. Ještě jsme se trošku prošli po městě.

Dawson City je kouzelné historické městečko ve westernovém stylu, silnice nejsou zpevněné a chodí se po vyvýšených dřevěných chodníčcích. Většina turistických atrakcí už měla sice zavřeno, ale i procházka po ochodech byla zajímavá a poučná. Prodávali tam mnoho věcí, které doma běžně nekoupíme: kromě rýžovacích pánví a příručky pro zlatokopy třeba dikobrazí bodliny, ponožky určené do teplot -40°C, pracovní rukavice do -50°C, kůže na šití mokasín a další. Do místního vzdělávacího centra jsme zašli na internet a poté jsme jeli zpět k potoku Bonanza Creek. Prohlédli jsme si další zlatokopecký stroj – dredge, zašli jsme na Discovery Claim, kde v roce 1896 tři zlatokopové, Skookum Jim, Dawson Charlie a George Carmack objevili velké množství zlata, což odstartovalo zlatou horečku na Klondiku. Již před započetím zlaté horečky se ale v okolí dnešního Dawson City pohybovalo mnoho prospektorů a velké množství claimů bylo zabrané. Tisíce lidí vyrazily přes Chilkoot za zlatým snem, velké množství ale v Dawson City zjistilo, že již žádné volné claimy už nejsou, tak se otočili a putovali zpět.

My jsme nakonec zajeli ke claimu číslo 6, který je vyhrazen turistům na rekreační rýžování. Claim je označen vykolíkováním a mimo označené místo se rýžovat nesmí, protože ostatní místa patří jiným zlatokopům. V okolí jsme viděli mnoho bagrů a různé těžké techniky, takže je na první pohled vidět, že těžba zlata stále pokračuje. Okolní krajinu to pořádně změnilo, všude jsou obrovské haldy zeminy a písku a mezi nimi jezírka. Střídali jsme se, zatímco jeden rýžoval, druhý vařil oběd – těstoviny se sýrovou omáčkou. Naštěstí dnes měli na září nezvykle krásné počasí, slunečno a 21°C. Rýžovat písek přímo z potoka moc nešlo, jednak už byl od turistů jistě tisíckrát prorýžovaný, jednak tam bylo velké množství kamenů, které člověk musel neustále ručně vyndavat. Za potokem jsme ale našli jámu, kterou někdo vykopal, a po okrajích byl jemný písek, který se rýžoval lépe. Nakonec jsme každý jednu zlatou šupinku našli.

Kdybychom měli více času a chuti, jistě by se tu něco vyrýžovat dalo, ale už jsme chtěli pokračovat dále. Vyjeli jsme směrem na Whitehorse a po několika kilometrech jsme odbočili na sever na Dempster Highway, štěrkovou silnici, která vede do Inuviku, tedy téměř k ústí řeky Mackenzie do Severního ledového oceánu. Cestou jsme potkali kamion, od kterého odlétl kámen a přidal našemu přednímu sklu další šrám do sbírky. Ubytovali jsme se v kempu v teritoriálním parku Tombstone. Normálně stojí 12$ za noc, ale paní v íčku v Dawson City nám poradila, že protože už je po sezóně, o kemp se nikdo nestará a tudíž se nemusí ani platit. Spolu s námi tam byla ještě dvě auta. Na prázdných tábořištích jsme našli pár polínek na oheň a Danča si od jedněch sousedů šla půjčit sekyru. Pán byl ochotný a navrch přidal i další polínka. Odměnili jsme ho slivovicí, kterou moc dobře znal, protože prý dříve chodil s nějakou Češkou. Říkal, že na podzim pojede do Prahy hrát hokej za nějakou seniorskou ligu, tak jsme si vyměnili kontakty a třeba ho provedeme po Praze, pokud budeme někde poblíž.