Pátek 31. 8. 2012 – Chilkoot Trail

Jak už jsme psali, dříve stezkou Chilokoot trail chodili zlatokopové, kteří doufali, že zbohatnou. Dnes to mají na Aljašce jednodušší: bohatství tamtudy chodí samo a „zlatokopové“ nikam nemusí. Pokud si chcete Chilkoot trail po stopách zlatokopů projít, musíte se zaregistrovat a zaplatit poplatek 50 $ za osobu. Platit tolik za chůzi po cestě v lese a v horách, i když je historická, se nám rozhodně nechtělo. Zjistili jsme ale, že se na cestu může i zdarma, pokud tam nebudeme přespávat. Někteří machři, aby ušetřili, se snaží projít celou trasu za 1 den. Je to 53 km do posledního tábora a pak ještě 15 km k nejbližší silnici, v jednom úseku prudké převýšení 900 m. To nám moc lákavé nepřišlo, navíc bychom stejně museli jít natěžko, abychom na konci měli kde spát. Rozhodli jsme se tedy, že si uděláme jednodenní výlet na začátku cesty. Ráno jsme si na ohníčku ohřáli dopékací jablečný koláč, který jsme koupili ještě ve Whitehorse ve slevě. Byl výborný. Stan jsme nechali postavený a Chroustíkem jsme přejeli na začátek cesty Chilkoot Trail. Když jsme si do malého batůžku balili svačinu, prostorově výraznější paní, která přijela autobusem s nějakou místní cestovkou, nám obdivně říkala, že jsme odvážnější než ona. Odpověděli jsme, že nejdeme celou trasu, jen do Canyon City, ale ona nás trumfla, s cestovkou půjdou celé dvě míle. Jen nevíme, zda v každém směru nebo dohromady.

Na začátku trasy byl menší kopeček a pak už cesta pokračovala rovně po cestě údolím řeky. Ideální na nedělní vycházky, pokud člověk netáhne na zádech 50 kg potravin. Cestou byly cedule s dobovými fotografiemi a zajímavými informacemi. Procházeli jsme kolem téměř zbořeného srubu, před ním byla zrezlá kamna, o něco méně zrezlá konev a další železné haraburdí. Přemýšleli jsme, zda to tam takhle zůstalo z dob zlaté horečky, nebo to někdo přistrčil k cestě, aby byla atraktivnější. Na blátivé cestě jsme kromě lidských stop potkali i nějaké medvědí šlápoty a hromádky(lejna), tak jsme si celou dobu hlasitě povídali, aby měli případní méďové čas utéct. V íčku nám říkali, že na Chilkoot Trail lidé medvědy občas vidí, ale ještě nikdy tam medvěd nezaútočil. Chvíli jsme šli po prkenných chodníčcích přes jakási kaskádovitá jezírka. Asi právě zde Pat Finnegan se svými syny postavili most a vybíral na něm mýtné. Určitě na tom zbohatli více než mnozí zlatokopové. Po tomto „podnikateli“ se dnes jmenuje první tábořiště – Finnegan‘s Point. Zajímavější bylo druhé tábořiště – Canyon City. Tam mají hezký dřevěný srub s kamny, aby se tam turisté mohli ohřát a usušit. Spát ale mají ve stanech. Canyon City je na konci rovného úseku cesty, dále už cesta začíná stoupat. I zde vzniklo dočasné město, nejen stany, ale i hospody, herny, hotel, poštu a lékaře, dokonce i elektrické osvětlení.

Dnes z města zbyl jen velký parní kotel, který poháněl nejdelší lanovku na vrchol hory. Zlatokopové si mohli zaplatit a nechat si svou tunu potravin dovézt na kopec. Jenže než lanovku dokončili, největší vlna zlaté horečky už pominula. O něco později ji koupila a zavřela společnost, která postavila železnici ze Skagway přes Whitepass, aby neměla konkurenci.

Další dvě lanovky transportovaly zavazadla jen do největšího krpálu, ale ty čekal stejný osud. Mnoho zlatokopů tu bylo ale už před dokončením lanovky nebo si toto ulehčení prostě nemohli dovolit, a tak museli do krpálu, kterému se říkalo Zlaté schody, svou tunu odnést na zádech. Jako nosiči si také přivydělávali místní Indiáni, kteří byli pověstní svou neskutečnou vytrvalostí. V Canyon City jsme se nasvačili a pak jsme se vydali na zpáteční cestu. Ve Finnegan‘s Point vylezl z ohřívacího stanu nějaký pán, který neuměl anglicky, ale měl ohromnou radost, že si s Dančou může popovídat německy. Byl totiž z Rakouska, stejně jako jeho kamarád, který za chvíli vylezl ze stanu. Povídali a povídali a nebyli k zastavení.

Byli to už starší pánové, prošli Chilkoot Trail v opačném směru od jezera Bennett Lake a říkali, že to pro ně bylo dost náročné. Chroustík na nás poslušně čekal, vrátili jsme se na naše místečko v kempu a vařili nohu s hříbkem, tentokrát s těstovinami