Sobota 25. 8. 2012 – U Svobodů

Po dlouhé době v postýlce jsme se vyspali do růžova. Svobodovi dnešek pojali jako relaxační den, protože se teprve před týdnem vrátili z měsíčního kempování po Kanadě a od té doby neměli čas si pořádně odpočinout. Dětem Danča ráno pouštěla české písničky od Nohavici, o písničce Tři čuníci ale děti tvrdily, že je to francouzská píseň, protože v čuněcím popěvku víviviviví slyšely francouzské slovo pro „ano“ – qui. Nám se dopoledne podařilo se přes Skype spojit s rodinou Cvachů, tak jsme měli radost, že jsme si po dlouhé době popovídali a také z toho, že naši cestu na blogu sledují. Michael nám nabídl, že si můžeme půjčit kánoi a vyrazit na výlet. Dnes mělo celý den pršet, ale od zítřka se má počasí zlepšit, tak jsme se rozhodli připravit se na cestu a vyrazit až zítra. Zajeli jsme tedy do města dokoupit nějaké potraviny a vybavení na rybaření, hlavně návnady. Také jsme sháněli pěnu, která by se dala mezi auto a loď, aby kánoe cestou lépe držela na autu, když nemáme nosič. Nakonec nám ji půjčili v půjčovně lodí na čtyři dny za dost vysokou sumu 10$. A to nám ještě dali slevu z původních 20 $. (Nové pěny prodávali za 25 $). Zašli jsme na večerní mši do stejného kostela jako včera. Malá Sarah pak měla radost, že jsme šli do „jejich kostela“. Večer jsme povečeřeli se Svobodovými klobásu z bizona a sbalili jsme se na výlet. Před spaním jsme dětem pustili večerníček - Krkonošskou pohádku. Děj jsme překládali. Pro děti pohádka o tom, jak chtěl Trautenberg kožich, asi nebyla příliš pochopitelná a i my jsme si uvědomili, jak je pohádka kulturně podmíněná. V Kanadě je běžné mít zimní oblečení ze zvířecích kůží, i děti si doma hrají s kůžemi. Jednu pěknou jim tatínek koupil v Inuviku a až budou starší, budou z ní mít teplou kapucu na zimní bundu. Postavu hajného asi taky moc nechápaly. Nakonec Krakonoš vytrestal Trautenberga tím, že mu na dvůr poslal medvěda, a Trautenberg, ač ozbrojen flintou, dostal panický záchvat strachu, nejen že se schoval do domu, ale ještě se snažil zalézt pod postel. Tomu už děti nerozuměly vůbec, panický strach z medvědů se v Kanadě nepěstuje, lidé jsou na ně zvyklí, ví, že medvědi lidi obvykle neloví a vědí, jak se v případě setkání s medvědem zachovat. Svobodovi s dětmi měsíc kempovali ze stanu a zdá se, že Jeniffer má větší strach z mobilních telefonů, zda nezpůsobují rakovinu hlavy, než ze všech yukonských medvědů dohromady.