Neděle 2. 8. 2012 – Všechno je jinak

Ráno jsme celí natěšení šli do ička specializovaného na Chilkoot Trail pro slíbené permity zdarma. Paní měla radost, že jsme z Čech, říkala, že Čechů na Chilkoot Trail chodí více než Němců a to německy mluvících hostů v Kanadě mají opravdu hodně. Instrukce měli psané anglicky, německy, francouzsky a česky. Paní říkala, že na stezce budeme úplně sami, žádní další turisté se tam nechystají. Do středy se tam ještě budou pohybovat rangeři, poté už ne. Všechno nám vysvětlila, opsala si naše údaje, pomohla nám naplánovat, kterou noc dorazíme do kterého kempu. Nakonec se usmála a řekla: tak to bude sto dolarů. Nám zmrzl úsměv na tváři a začali jsme jí vysvětlovat, že její kolegyně včera na stejném místě tvrdila, že od pondělí je to zdarma. Paní se nám omluvila, slíbila, že kolegyni vynadá a prohlásila, že ne od pondělka, ale až od úterý to bude zdarma. To nás dostalo. Přemýšleli jsme, co bychom dělali ještě celou neděli a pondělí v tomto zapadlém místě, které jsme již včera prošli křížem krážem a odkud vede jen silnice přes hory zpět do Kanady a nebo drahý přívoz do blízkého města Haines, který stejně nepojede dříve než v pondělí večer. Nakonec jsme se rozhodli, že jim na Chilkoot Trail kašleme a pojedeme pryč. Začátek už jsme viděli a do hor můžeme jít kdekoliv zadarmo a bez komplikací. Předtím jsme ještě šli do kostela Sv. Terezie s Lisieux. Jak už to u kanadských moderních kostelů bývá, opět jsme ho obcházeli kolem dokola a nemohli najít vchod. Nakonec jsme přes skladiště, společenskou místnost a záchody dorazili do části určené pro bohoslužby. Zlaté historické kostely, tam bývá jasné, kudy se tam chodí. Výzdoba kostela nás dostala: za oltářem místo svatého obrazu měli na zdi vedle kříže namalované zlatokopy, jak se se svými zavazadly šplhají do nejvyššího místa Chilkoot Trail. To by v Praze u Salvátora mohli místo oltáře strčit model Karlova mostu. Jistě, v obou případech by se nějaká symbolika našla... Po mši se Danča posadila před knihovnu, dobíjela notebook a dopisovala blog. Kapy zatím dojel zbořit stan a při té příležitosti vyzkoušel filtrační pumpičku, voda z ní chutná dobře. Odjeli jsme směrem zpět na Whitehorse. V Carcross jsme šli zkontrolovat, co dělají rybky pod mostem. Opět stávkovaly a nepapaly ani chleba, rybářů přibylo, ale nevypadalo to, že by někdo něco ulovil. Ani jsme pruty nevytahovali, místo toho jsme si prohlédli údajně nejstarší obchod na Yukonu. Snažili se ho udržovat v historické duchu, byl vyzdoběn mnohými věcmi, které tam mohly být už od počátku. Hned za Carcrossem jsme se zastavili podívat na údajně nejmenší poušť na světě (jak nás lákali v íčku), samozřejmě to byla falešná poušť, prostě bývalé písečné dno jezera, které později ustoupilo.

Sem tam rostly stromky a na písečných dunách se pár lidí prohánělo na terénních čtyřkolkách. Večer jsme zajeli do Whitehorse, v McDonalds jsme se najedli a doplnili blog. To byla pohoda, narozdíl od Skagway tady měli pohromadě jídlo, zásuvku, WiFi a teplo. Ve Skagway měli obvykle jen jednu až dvě věci z tohoto seznamu.